Rudá země

"Porazení sú vždycky zločinci, len víťaz môže byť hrdina." Abercrombie odhaľuje ďaľší kus sveta z príbehov Prvého zákona. Tento krát sa rozhodol pre štýl divokého západu. V diele sa znova stretávame so starými postavami ako je Coska a alebo maršál. Príbeh sa točí hlavne okolo Sty a Jehneťa, ktorým vypálili statok a uniesli brata a sestru Sty, Pita a Ro. Putujú karavanou až na ďaleký západ, kde nakoniec stretávajú veľa zaujímavých postáv. Objavuje sa tu aj Třesavec, no táto postava vystupuje ako vedľajšia, takže sa v nej moc nedočítame, len to že sa naháňa za pomstou, koniec pobavil, nečakal som Třesavcovú reakciu. Sty vystupuje ako neskrotné dievča, ktoré je odhodlané spraviť čokoľvek aby našla svojich súrodencov. V tejto ceste jej pomáha hlavne Jehne, ktorý s nimi strávil mnoho rokov a sľúbil ich matke, že sa o nich postará. Cosca a jeho tlupa hľadajú obrovské množstvo bohatstva v tejto bohom zabudnutej krajine, pričom pomáhajú aj Adovským inkvizítorom hľadať slávneho zločinca, ktorý verbuje ľudí proti kráľovsrvu. Cosca nám už trochu zostarol, no svojim humorom a zákeným šarmom stále prekvapí, hlavne čo sa týka jeho zlomyselnosti. Templ je zbabelec, ktorý používa hlavne svoj rozum na to, aby prežil. Najprv pôsobí ako právnik v Coscovej skupine, no uteká, zachráni ho Sty a tak sa pridáva ku karavane, pričom odhaľuje svoje ďaľšie zručnosti bystrého myslenia. Spomenúť si zaslúži aj sprievodca Sweet, ktorý niekoľko krát prešiel divočinou Rudej zeme a niekoľko krát pomohol karavane dostať sa do bezpečia, aj keď sa snažil o jeden podraz, ktorý mu nevyšiel, no na koniec sa sympatie naklonili k Jahňati.

Zatoužila jsem zarochnit se ve špíně a pro daný účel existuje skvělá volba: Joe Abercrombie, přesněji jeho knihy. Nicméně mám takový pocit, že pana spisovatele někdo vzal na pivo a vedl k němu řeč ve stylu: "Hele, Joe, tvé výtvory jsou čím dál krvavější, nechutnější, pesimističtější, už tím nikoho nepřekvapuješ, ztrácí to sílu. Taky tvé postavy začínají být únavné, čtenář je nemá rád. Vole, udělej s tím něco!" A Joe udělal, vypůjčil si snad všechny ingredience z éry osídlování Divokého západu a napsal "Rudou zemi". Nechybí v ní krev, nechutnosti, pesimismus, každá z postav (s výjimkou dětí) v sobě má cosi ošklivého... jenže tentokrát lze i v těch nejhnusnějších hajzlech zahlédnout přinejmenším na okamžik špetku něčeho dobrého. Hlavní "kladní" hrdinové pak se sebou stále svádějí vnitřní boj, někdy marný, občas vítězný, aby konali v souladu s morálním kompasem. Čtenář tentokrát nemusí tolik tápat, komu držet palce, ačkoliv události a jejich protagonisté zcela postrádají černobílost. No, tmavě šedá až černá tady má početnou reprezentaci, ale ne vše, co se zpočátku tváří jako čiré zlo, čirým zlem také zůstane. Pátrání po unesených dětech je motiv, který ospravedlňuje nutnost páchat ohavnosti, zvláště pokud je člověk zahnán do kouta a v zápase o vlastní život nemá příliš na vybranou. Prostoru pro černý humor i zamyšlení je dostatek, čehož Abercrombie šikovně využívá. Držkatá Sty, zbabělec Templ, (ne)předvídatelný seveřan Jehně a další pestré charaktery ze společenstva měli mé sympatie, které vydržely od začátku do konce navzdory nehrdinským výpadkům v příčetnosti nebo v odvaze. Užila jsem si špíny až nad hlavu a přitom mě závěr zanechal čistou, bez pocitů zmaru obvykle provázejících autorova díla. Výborné, pátá hvězda zůstala těsně mimo dosah. P.S.: Korektury mohly a měly být pečlivější.

Líbilo, a to tak, že hodně. Příjemná fantasy kovbojka, připomínající Žambochovo Na ostří čepelí, samozřejmě ovšem v Abercrombieho stylu. Zápletka samotná je příznačně jednoduchá - hrdince unesou rodinu a ona se rozhodne vydat po stopách zločinců. Putuje zdivočelou zemí ala Divoký západ, a přestože má v důsledku nízký cíl, nabalují se na ni události většího významu. Joe Abercrombie opět vtipně překrucuje poetiku fantasy románů do reálného obrazu, v němž jsou obsazeni skuteční lidé se svými slabostmi. Pravdou je, že tenhle recept je u autora trochu ohraný, takže komu nesedl předtím, neosloví jej ani zde. Přesto patří Rudá země dle mého k jeho nejlepším a nejjednoznačnějším románům - vyhnul se opakování motivu jako v Nejlépe chutná za studena, má rozmáchlejší děj než Hrdinové, a na rozdíl od Prvního zákona se drží při zemi a nepouští se do obr epiky.

Zatoužila jsem zarochnit se ve špíně a pro daný účel existuje skvělá volba: Joe Abercrombie, přesněji jeho knihy. Nicméně mám takový pocit, že pana spisovatele někdo vzal na pivo a vedl k němu řeč ve stylu: "Hele, Joe, tvé výtvory jsou čím dál krvavější, nechutnější, pesimističtější, už tím nikoho nepřekvapuješ, ztrácí to sílu. Taky tvé postavy začínají být únavné, čtenář je nemá rád. Vole, udělej s tím něco!" A Joe udělal, vypůjčil si snad všechny ingredience z éry osídlování Divokého západu a napsal "Rudou zemi". Nechybí v ní krev, nechutnosti, pesimismus, každá z postav (s výjimkou dětí) v sobě má cosi ošklivého... jenže tentokrát lze i v těch nejhnusnějších hajzlech zahlédnout přinejmenším na okamžik špetku něčeho dobrého. Hlavní "kladní" hrdinové pak se sebou stále svádějí vnitřní boj, někdy marný, občas vítězný, aby konali v souladu s morálním kompasem. Čtenář tentokrát nemusí tolik tápat, komu držet palce, ačkoliv události a jejich protagonisté zcela postrádají černobílost. No, tmavě šedá až černá tady má početnou reprezentaci, ale ne vše, co se zpočátku tváří jako čiré zlo, čirým zlem také zůstane. Pátrání po unesených dětech je motiv, který ospravedlňuje nutnost páchat ohavnosti, zvláště pokud je člověk zahnán do kouta a v zápase o vlastní život nemá příliš na vybranou. Prostoru pro černý humor i zamyšlení je dostatek, čehož Abercrombie šikovně využívá. Držkatá Sty, zbabělec Templ, (ne)předvídatelný seveřan Jehně a další pestré charaktery ze společenstva měli mé sympatie, které vydržely od začátku do konce navzdory nehrdinským výpadkům v příčetnosti nebo v odvaze. Užila jsem si špíny až nad hlavu a přitom mě závěr zanechal čistou, bez pocitů zmaru obvykle provázejících autorova díla. Výborné, pátá hvězda zůstala těsně mimo dosah. P.S.: Korektury mohly a měly být pečlivější.

Líbilo, a to tak, že hodně. Příjemná fantasy kovbojka, připomínající Žambochovo Na ostří čepelí, samozřejmě ovšem v Abercrombieho stylu. Zápletka samotná je příznačně jednoduchá - hrdince unesou rodinu a ona se rozhodne vydat po stopách zločinců. Putuje zdivočelou zemí ala Divoký západ, a přestože má v důsledku nízký cíl, nabalují se na ni události většího významu. Joe Abercrombie opět vtipně překrucuje poetiku fantasy románů do reálného obrazu, v němž jsou obsazeni skuteční lidé se svými slabostmi. Pravdou je, že tenhle recept je u autora trochu ohraný, takže komu nesedl předtím, neosloví jej ani zde. Přesto patří Rudá země dle mého k jeho nejlepším a nejjednoznačnějším románům - vyhnul se opakování motivu jako v Nejlépe chutná za studena, má rozmáchlejší děj než Hrdinové, a na rozdíl od Prvního zákona se drží při zemi a nepouští se do obr epiky.