Česká inteligence 20. století

Ráda čtu Kosatíkovy životopisy významných mužů a žen, ale tato kniha mě poněkud zklamala. Začalo to již úvodem z pera P. Fischera, který se hned zkraje vymezil vůči názorům, jež zřejmě sám nesdílí, a to jednoduše odsouzením jejich nositelů jako "jakýchsi odborníků". Pochybuji, že by takovýmto způsobem reagovala kterákoliv z osobností, o nichž se dál pojednává v této knize. Titulek úvodu (Kosatíkův český mikrobiom) byl zvolen poněkud nešťastně, hlavně proto, že pisatelovy znalosti biologie zřejmě nedosahují ani středoškolské úrovně. Setkáme se tak se zajímavými neologismy, jako je např. "informační energetická šťáva" nebo "houbové plody" a perličkami typu "biom je pro život zásadní mikroorganismus", nebo "biom zachraňuje les před následky přivolávané apokalypsy". Pozoruhodné je i zjištění autora, že "mikroorganismus většinou není vidět". Vlastní Kosatíkův text zahrnuje profily 50 osobností, narozených po roce 1900 a je jistě věcí autora, na základě jakých kriterií k výběru přistupoval. Nicméně se domnívám, že výběr byl hodně jednostranný. V naprosté většině jde o literáty a vůbec další lidi z humanitní sféry: několik teologů, lékařů (ale jen psychiatrů) a umělců. Z oblasti vědy jsou zmíněni pouze Otto Wichterle a jeho nástupce v Akademii věd Rudolf Zahradník. Takto lze nabýt dojmu, že hlavními reprezentanty inteligence jsou u nás právě humanitně vzdělaní lidé, ale to je jen proto, že se pohybujeme na domácím písečku a ve sféře, která je Kosatíkovi nejbližší. Ve světovém měřítku jsou ovšem nesrovnatelně úspěšnější a respektovanější české osobnosti z oblasti přírodních a technických věd. Hodně vybraných intelektuálů bylo příslušníky tehdejší KSČ; část z nich později svůj postoj přehodnotila, ale zdaleka ne všichni. Jedním z nich byl Eduard Goldstücker, sice odsouzený a uvězněný v procesech 50. let, nicméně po propuštění pouze doplatil dlužné členské příspěvky a byl aktivním členem strany dál: dotáhl to na velvyslanecký post, předsedu ČNR, prorektora UK, člena ústředního výboru KSČ atd. Jeho nesporná inteligence mu zřejmě nezabránila v tom, aby sloužil organizaci, dnes označované za zločineckou. Některé z vybraných osob si podle mého názoru označení intelektuál nezaslouží. Jedním z nich je třeba Miroslav Plzák: marně přemýšlím, jak a proč se na tomto prestižním seznamu ocitl. To už by tam patřil i jeho souputník Radim Uzel, známý pod přezdívkou "estrádní sexuolog". Přes tyto výhrady se mi kniha líbila. Kosatík psát umí a jistě dalo spoustu práce shromáždit informace i o lidech, běžné populaci neznámých. Tuto knihu lze také chápat jako příspěvek k lepšímu pochopení společenských změn, k nimž došlo v průběhu 20. století.

Tak nebyl bych určitě tak striktní, jako uživatel Borek9, oceňuji velmi brilantní styl a publicistickou vytříbenost Kosatíkova pera a tedy i schopnost zhutnit do novinového profilu (každý týden) osobnost, která by si ve velké většině výběru zasloužila celou monografii. Tím se samozřejmě Kosatík dopouští různých zkratek a nebo jednoznačných tvrzení, nicméně nepíše to jako historickou studii, ale spíše jako náčrt dané osobnosti. Takže já bych tento způsob bral jako "impuls" pro další studium daných osob. Už mnohokrát jsem si u Kosatíka říkal, že mně pěkně vede, upozorní mne na osobnosti, o nichž jsem třeba toho moc nevěděl, nebo jsem je dokonce neznal vůbec, a poukáže na jejich dílo, tak se hned pídím a třeba si to jdu půjčit nebo koupit. Pro mne je Kosatík dobrým turistickým navigátorem. A v tom tato kniha opět splňuje můj předpoklad. To ale neznamená, že jeho pohled přijímám bezmyšlenkovitě, v mnohém s ním opravdu nesouhlasím. Také úroveň jednotlivých portrétů je různá, i když chápu, že je složitější dělat portrét odborníka na bibli než Jaroslava Seiferta. Za nejproblematičtější na této knize považuji výběr osobností. Slovo "inteligence" je velmi široké, Kosatík se ho nesnaží nijak definovat (jistě je to podhoubí, síť apod, jak se tam píše), ale zaráží mě ta hodnotová nejednotnost. Proč tam je zařazen Miroslav Plzák, jako bavič normalizace, o kterém píše, že udával na StB; proč je tam literát Jiří Hájek, který se kromě vedení Plamenu nijak nevychýlil se svých postojů, pak zas nevím, proč je tam tolik náboženských myslitelů (nic proti nim, ale vedle přírodních vědců třeba jich je víc než dost) apod. No nějak to vybrat musel - chápu. Zvlášť, když je to vlastně cyklus 100 dílů, a zbylých 50 ještě třeba vyjde. Ale myslím, že výběr je zcela největší slabina knihy. Chybí jakákoliv jednotící linka - půlka líčených osudů začíná u tvrdého stalinismu a pak jsou z nich disidenti nebo emigranti, je to trochu schematicky se opakující a mne by třeba zajímalo, v čem je hodnota toho kterého života pro naši společnost. Je to v tom, že člověk zůstal konzistentní ve svých názorech? nebo je dokázal popřít? byl to intelektuální vývoj nebo naopak úpadek? Proč u někoho vadí, že zůstal u svých původních názorů a u jiných to nevadí, ba je to vychvalováno? Zkrátka tento výběr nastoluje otázku, co je "inteligence", koho je možné za ní považovat a jakou má roli. Myslím, že se Kosatík snaží tuto otázku zodpovídat. Musím ale jako čtená říci, že jeho prvotní soubor Česká inteligence - Od Jaroslava Golla po Magora" působí konzistentněji a jde k jakýmsi kořenům, které nás jako národ utvářely. Tady je to pelmel různě zajímavých osobností, které spojuje jen Kosatíkův výběr, a může jich být ještě 30 nebo 50 a nebo dalších 150. A podobně zásadní vliv, jako u těch z první knihy, bych viděl tak u 10.