Carpe Jugulum

„Všechny čarodějky, které kdy žily v Anežčině domku, byly knižní typy. Myslely si, že se člověk může na svět dívat stránkami knih, což je samozřejmě nesmysl, protože, vám v tom překážejí všechna ta slova.“ Všechna ta slova, co byla použita na další setkání s lancreskými čarodějkami rozhodně stála za to, každé z nich! Fakt jsem se těšila, na ty svérázné dámy, se kterými, dobře vám radím, se nikdy, a za žádných okolností, nepouštějte do pře; s nimi se totiž nedokáže přít nikdo a navíc, ony samy si ani nedokážou představit, že by se s nimi někdo přít mohl. Lancre je pro ně vrcholkem stromu a celý okolní svět je tu jen proto, aby se měly v čem vrtat. Když totiž Bábi Zlopočasná nemá nic příhodného, čím by se zaměstnala, vyšle svou mysl na vandr, a ta pak dokáže proniknout do asi jakékoli mysli, a to i do myslí takových tvorů, kteří prakticky žádnou mysl nemají. A to se pak začnou dít věci, zvlášť když Bábi a s ní i ostatní čarodějky k tomu dostanou pádný důvod. Lancreská upíří sága může začít. Hlavní slovo tu má samozřejmě Bábi a její pragmatismus a taky absolutní odmítání autority (i té nadpřirozené) – Bábi se rozhodla bojovat se zlem, a to tvrdě a bez kompromisů, silou své vlastní nezlomné vůle, protože, jak všichni tak nějak tušíme, vše je otázkou volby a víry, tedy, i víra v upíra – ta jim totiž dává jejich moc – jenže Bábi na zlé věci jednoduše nevěří! A Stařenka Oggová? Tak ta si prostě z upírů dělá dobrý den :-). Po delší době opětovný návrat na Zeměplochu – čarodějky jsou takovou sázkou na jistotu, každopádně ze všech postav Zeměplochy si u mě stojí hodně vysoko, možná bych dokonce řekla No.1.

"V každé tlusté dívce je hubená dívka a spousta čokolády." Čarodějky z Lancre v té nejlepší formě. Akční, napínavé, plné páně Pratchettova někdy nekorektního humoru. Autorova fantazie byla skutečně bezbřehá a velice osvěžující. Vskutku výborné zakončení příběhů tří (čtyř) čarodějek. Pro ty, kteří mají humor ze Zeměplochy rádi, je Carpe Jugulum jasná volba. "Nádvořím dole se rozlehlo zadunění klepadla. V tutéž chvíli se otevřely dveře na druhé straně sklepení. Objevilo se v nich přinejmenším půl tuctu upírů. "Chovají se velmi hloupě, nemyslíš?" obrátila se Stařenka k Igorovi. "Dej mi pár kolíků." "Khohlíky dhošly, Sthařenko." "Dobrá, tak mi podej láhev svěcené vody… Pospěš si." "Už nhám žhádná nezbhyla, Sthařenko." "To už nemáme vůbec nic?" "Mhám pohmeranč, Sthařenko." "K čemu?" "Dhošly nhám citrhóny." "A k čemu by to bylo dobré, strkat upírům do úst pomeranče?" zeptala se Stařenka a opatrně pozorovala přibližující se nepřátele. Igor se poškrábal na hlavě. "No, thřeba bhy bhak nechythili thak snhadno chřibhku…"