Bez návratu Kniha druhá

I u druhého dílu Solara si dovolím oslavně zahýkat, jak to nazval jeden spolu komentující u prvního dílu. Pro mně už desátá kniha od Jakuba Hozy, a všechny mě neskutečně bavily, autorova fantazie je opravdu bezbřehá a neustále překvapující, třeba u popisu soulože člověka s mimozemšťankou, mně jenom napadlo že Ondřej Hejma ze Žlutého psa měl pravdu když zpíval že „Modrá je dobrá“. Taky mně pobavily fakující Robíci a spousta dalších událostí v této knize. Teď jenom čekám co Jakub Hoza připravuje dál a co na nás vybalí příště.

No jo, je to lepší než první díl, autor se rozjel a vše tak trochu učesal a dal do souvislostí. Docela mi vadily v prvním díle ti Vetřelci, nějak mě to holt tam nesedlo. No přece jen z toho nakonec byli docela hodní broučci, jen lucerničky chyběly. A ta klišé s zlým uzurpátorem mi taky nesedla. No jo. Ale jinak jsem se už docela bavil, autor mě docela zbavilmi starostí co bude dělat s tou modrou krasavicí.. ach ano, umění rozchodu jsem docela ovládal a hrdina to zvládl zrovna tak. Jo jo, je to fakt umění. Musíte to totiž zaonačit tak, aby vystupoval ze vztahu ten druhý. Tedy aby si to myslel.. To vyžaduje být trpělivý. No a pak to končí ne bitvou, ale pozdravy k Vánocům a tak... Nakonec jsem autorovi odpustil tak trochu zklamání z prvního dílu a doufám, že tu máme novou řadu. Jo, vesmírné military mám moc rád. Víte, tomu možná přispělo to, že jsem Hozu dal až po Slívkovi. Ono to totiž nutilo srovnávat nesrovnatelné. Každý je totiž jiný. A koukám že jsem asi jediný co čekal od p. Hozy víc. No, chyba může být i na mé straně. No jo.