Bedřich Smetana Životopis

Životopis Bedřicha Smetany, stejně jako další Kosatíkovy knihy, patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy z literatury faktu četla. Jako vždy fundovaný životopis tohoto velikána nejen české, ale i světové hudby je napsaný čtivě, v kontextu doby a událostí, s mnoha dalšími zajímavostmi týkajícími se soudobých osobností, jakými byli především Liszt a Wagner, kteří Smetanu nejvíce osobně i profesně ovlivnili. Bylo mi mnohdy smutno při čtení o jeho osudu, o rodinné tragédii a smrti jeho nejbližších, o nepochopení jeho druhé ženy, o těžkém prosazování jeho geniální hudby v malém českém hudebním rybníčku...přála jsem mu oddanou přítelkyni Fröjdu Benecke ve Švédsku i věrnou Elišku Krásnohorskou...žasla jsem, co dokázal napsat za posledních deset let života v úplné hluchotě...a zatrnulo mi, když jsem četla o jeho tragickém konci... Jsem vděčná Pavlu Kosatíkovi za jeho otevřený, nic neskrývající a o to vzácnější skutečný životopis našeho prvního světového hudebního skladatele, Bedřicha Smetany. Doporučuji.

Pavel Kosatík píše svá historická nebo životopisná pojednání vždy nesmírně čtivě, do Smetanovy hudby se v této knize může vnořit i naprostý laik. Strávíme s Bedřichem Smetanou celý jeho život; dětství, mládí, problematická studia, hudební začátky, pobyt ve Švédsku. Ale hlavně nás autor provede jeho hudební tvorbou, a nejen tvorbou. Moc mě překvapilo, co všechno Smetana v hudbě stihl, co vše organizoval, zařizoval, nebyl jen hudebním skladatelem, s hudbou prostě žil, a to doslova. Poznáme Smetanu v soukromí, jaký byl jako člověk, jak se choval ve společnosti, doma, jak se oblékal, co ženy… Překvapilo, jak byla česká společnost, myslím tím tu takzvaně vlasteneckou, v té době rozdělená - Staročeši versus Mladočeši, jak se politické půtky obrážely i v kultuře, co vše bylo Smetanovi z hlediska „národa“ vyčítáno, jak se strany haněly, jak si občas i hodně peprně nadávaly… Takže se zase tak moc nezměnilo, že… Závěr Smetanova života chytne za srdce, hluchota, osamění, lhostejná nemilující manželka… a přece v té době vytvořil možná svá nejlepší díla. * „Jistě se jako člověk, který se politickému životu v zásadě vyhýbal, často divil, co všechno se to okolo jeho hudby děje. Jako umělec pak věřil, že zvítězit může jedině tím, prosadí-li se jeho umění. My už dnes, s odstupem času, víme, že se tak stalo. Smetana však ve své době musel číst texty, v nichž pisatelé například žádali, aby úplně zmizel z hudebního života. Beze stopy. Protože prý jeho hudba vůbec není českou hudbou, měli by se všichni Češi tvářit, že ten politováníhodný omyl nikdy nevznikl. Vůbec neexistoval. O Smetanovi nadále už vůbec nemluvme, doporučoval Pivoda, na zakladatele národní hudby se teprve čeká. Těžko si představit surovější údery do tváře skladatele, o kterém se dobře vědělo, že posledních víc než deset let při tvorbě a popularizaci české hudby potil krev.“