Velmi přístupně, čtivě, vtipně, ale zároveň "poctivě" (rozuměj pracující s dobovým kontextem a materiály, deníky, sekundární literaturou apod.) napsaný životopis. Postava BS přede mnou opravdu ožila. Byl to opravdu člověk z masa a kostí, poznala jsem, co měl rád, jak žil, jak tvořil. No a když je náš velikán v textu párkrát titulován jako Fritzínek (tak mu doma říkali), je to už "jen" třešnička na dortu. :)))

Letos uplynulo dvě stě let od narození skladatele Bedřicha Smetany (1824 - 1884) a při té příležitosti vyšel jeho nový životopis z pera Pavla Kosatíka (*1962), který má za sebou již celou řadu úspěšných biografií takových osobností, jako T. G. Masaryk, Jan Masaryk, Pavel Tigrid, Pavel Kohout, Emil Zátopek, Jarmila Novotná, Věra Čáslavská, Olga Havlová, Ferdinand Peroutka a další. A už bylo načase, aby vyšel „nový Smetana“, protože ty předchozí už přece jen vyšly dávno: životopis od Václava Holzknechta v roce 1979, monografie Hany Séquardtové v roce 1988 a popularizační kniha Zdeňka Mahlera spíše pro mládež Nekamenujte proroky v roce 1989. Jaký je autor Mé vlasti, Prodané nevěsty, Dalibora, Libuše a dalších oper či mnoha klavírních a jiných skladeb, zakladatel české národní hudby v Kosatíkově knize Bedřich Smetana – Životopis (vydala Euromedia Group – Universum)? Temperamentní, energický, pracovitý, citlivý, emotivní, silně eroticky založený s velkou potřebou milovat, naopak málo nábožensky založený, soucitný, dobrák od kosti, náruživý tanečník a ještě náruživější klavírista. Měl zálibu v lovu a honitbě, měl silný smysl pro rodinu, nelpěl na věcech a majetku, neholdoval tabáku ani alkoholu, miloval škubánky. Neměl velké diplomatické schopnosti, byl velmi náročný na sebe sama, k sobě přísný a se svými díly často nespokojený, ale na druhou stranu si byl čím dál jistější svojí tvorbou a její hodnotou. A dá se říci, že vnitřně to byl šťastný člověk – i přes všechny tragédie (smrt tří dcer a první manželky), nepovedené druhé manželství, různé neúspěchy a těžké prosazování své hudby, útoky, které musel snášet právě kvůli své hudbě, hluchotu, která ho sužovala od roku 1874 (ale nezabránila mu naštěstí, aby dál skládal). Z Kosatíkovy knihy vychází plnokrevný obraz nejen velkého skladatele, klavíristy a dirigenta, ale i člověka se všemi jeho klady a zápory, jehož bychom neměli považovat úzce za „národního skladatele“ a tvůrce české hudby, ale především za geniálního komponistu, který chtěl z české hudby učinit hudbu světovou a který vstřebával nejmodernější hudební proudy té doby, ať už to byla tvorba Berlioze, Liszta (s nímž se přátelil) nebo Wagnera. Kvůli tomu byl vystaven nepochopení a útokům, že skládá „německou hudbu“ nebo že je wagnerián a že česká hudba má vypadat jinak (ale jak, na to praktickou odpověď nedával vlastně nikdo). Je údělem géniů a novátorů, že se prosazují těžce, Smetana není výjimkou. Je dobře, že Pavel Kosatík vidí Smetanu jako představitele evropské hudby; že se domnívá, že světová hudba u nás nezačala vznikat až s Antonínem Dvořákem, ale už se Smetanou. Teď by bylo ještě dobré, kdyby si to více uvědomil český posluchač a kdyby si to více uvědomili i ve světě, kde znají vlastně jen Vltavu, Prodanou nevěstu a smyčcový kvartet Z mého života.