Aladinův problém

Na Jüngerovi něco je a já nevím co ("Já něco chci, ale já nevím co... já nevím co." -feldkurát Otto Katz). Všichni akademici a jim podobní o Jüngerovi píšou superlativa, zatímco většina z malé čtenářské obce mají různorodé reakce. Tenhle člověk ale na něčem je. A nevím jestli je to jeho válečná a životní zkušenost. Jeho přístup. Jeho braní psychedelik. Kombinace všeho. Ostatně, prý se dostal až k předpovědi smartphonů i jejich dopadu. Ano, Jünger hodně řeší otázku titánské doby, jakou minulé století v jeho pojetí bylo. Technologie, věk práce a jeho dopad na duchovní život. "Naděje nás dovede dále než strach." Pravda. Taky věřím, že je lepší se pokusit i o "nesmyslný finální boj", než se snažit za každou cenu prokrysit. Jak mi můj bojechtivý alkoholický přítel kdysi řekl o svém národě, "Když ostatní vojáci na hoře neměli co použít, házeli mrtvá těla svých vlastních mužů po nepříteli." (...) "Vím, že bych nezvítězil. Ale přísahám, že jich chci vzít co nejvíc s sebou." Řekl bych, že co mě vždycky tak přitáhne je náznakovost, skoro až, jak je zmíněno v doslovu, lakoničnost a krátkost, s jakou Jünger kapitoly komponuje. Není tam žádnej tuk navíc. Ačkoliv nejvíce mě bavily ty ryze filozofické pasáže první a čtvré části, které jsou přeci jen trochu doslovnější. Těch prostředních sto stran, které tvoří hlavní, větší celek, o službe v armádě, přeběhnutí na druhou stranu (jde vidět, že Jünger není doslovný v autentičnosti, pouze se inspiruje prvky) až po práci pro renomovanou pohřební firmu. Junger spadá do 20. století, které doslova kompletně od-pro-žil (1895-1998) a 'Aladinův problém' je jedna z jeho velmi pozdních věcí. Ale myslím si, že se dá velmi dobře číst i bez jakékoliv znalosti vlastně čehokoliv, prostě jako standalone, který na sebe necháte působit, jak je. Nemůžu říct, že bych to nedoporučil, ale zároveň přesně nedokážu popsat, v čem tkví to, že mě Jünger vlastně zajímá, co z něj na mě tak působí... ačkoliv nelze upřít, že v momentech se tam děsně dobře trefuje. "V současnosti mají řešení spíše podobu milosrdných lží." "Štěstí je nám dopřáváno jen na prchavý okamžik. V euforii nám čas plyne jako voda, vysoké stupně uspokojení a naplnění jeho sílu zeslabují. A naopak žal a čas jsou neoddělitelně spjaty. To se dotýká nedokonalosti stvoření; kulty to rozpoznaly. Někteří připisují vinu bohům, jiní lidem, další osudu. Žijeme ve světě bez pokoje." "Silněji žijeme ve snech; zde se naše síla hromadí a také končí." str 123-124, kapitola LXXVII. Komplet. "Ale žebro - to nelze vymyslet. Adam je dokonalý člověk, ani muž, ani žena, ale androgyn, jako andělé - ženu ze sebe odštěpil jako svou vysněnou představu. Naše touha je jen vnímáním ztráty - stínem první touhy, která stála u zrodu." str 128 (LXXX) "...Právě zde se ukazuje hloubka touhy. Stále silněji pociťujeme, že čistá moc a požitek z technologie nás neuspokojují. Chybí nám to, co bývalo anděly a co andělé dávali. Mimochodem, nemyslím si, že technologie je v rozporu s velkým zvratem. Dovede nás až ke zdi času a sama se promění. Cílem raket nejsou cizí světy, jejich účelem je otřást starou vírou, jejíž Věčnost nám nestačí."