A Pale View of Hills

Tohle byla moje první kniha od Ishigura, kterou jsem četl, a musím uznat, že jsem docela ohromen. Na první pohled je to solidní tříhvězdičkový příběh o mezigeneračním pohledu na život. Docela silně v něm rezonuje, jak se Japonci vyrovnali s válkou a atomovou bombou. Je to mistrně napsané, ale ve své podstatě je to takový krátký příběh o vzpomínkách. Autor tam však velmi jemně vpletl náznaky, že vzpomínky nejsou zrovna spolehlivé a události v minulosti se dost možná nestaly tak, jak si je Ecuko vybavuje. Je fascinující, jak nenápadně se vyjevuje, že hlavní vypravěčka není úplně důvěryhodná. K tomu se mi líbila ta záhadná symbolika vražd a provazu, který s sebou Ecuko táhla minimálně dvakrát. V celém příběhu tak trochu odsuzujeme naivní kamarádku Sačiko, která rozhodně nemyslí na dobro své dcery, ale ve finále zjišťujeme, že Ecuko je vlastně stejná. Na přebalu knihu přirovnávají ke Kafkovi, ale na mě působí spíš jako kombinace Murakamiho atmosféry a Nabokovovy Lolity – což je asi nejlepší kniha o nespolehlivém vypravěči. Za mě se to nakonec určitě propracovalo do oblasti pěti hvězd, jen je škoda, že je to taková kratičká kniha.

Po dlouhé době jsem se zakousl do další knihy pana Ishigury a abych pravdu řekl Malíř pomíjivého světa se mi líbil podstatně více. Příběh má v sobě to co mám na daném stylu literatury rád... zkoumáte příběh postav, v rámci děje se vlastně nic moc nestane a jsou zde jen náznaky toho či onoho v čem jsou postavy dobré nebo zlé a čeho se dopustili v minulosti. Souhlasím s tím, že anotace je trochu.... čekal jsem něco jiného. Postavy jsou zajímavé, příběh je tak plný náznaků vázajících se k jejich minulosti za dob druhoválečného Japonska. Co se mi opravdu líbí je, jak pan Ishiguro dobře vystihl už ve druhé knize rozkol v Japonské společnosti po válce, kdy se režim znovu fatálně otočil a z premiantů režimu, který se s nikým nepáral se stali ne přímo nepřátelé, ale řekněme "nechtění" a mnohokrát právem. Občas byl pro mne děj zmatený... postavy se z budoucnosti vraceli do minulosti a jednou myslí ta na tu, pak ten na toho... na tyhle knihy se člověk musí soustředit a i když bylo mé soustředění maximální, občas jsem v tom měl zmatek. Poslední věc je, jak krásně autor vystihl styl mluvy a vnímání jednotlivých postav v daných situacích ... jiná kultura, jiný mrav, vždy mi to přijde zajímavé. Příběhy tohoto typu od Japonských autorů si nevím proč vždy v hlavě překresluji do anime :D . Až ve druhé polovině knihy mi došlo, že se jedná o zčásti autorův vlastní příběh, který takto reflektuje. Shrnutí.... kdo chce akční děj, tahle kniha není pro Vás, děj u pana Ishigury plyne pomalu a s jemnými až neznatelnými konflikty. Znatelněji bych oddělil minulost a přítomnost postav, aby bylo jasné kdo s kým mluví nebo kdo na koho myslí, ale kdo jsem já, abych autora poučoval. Pokud je toto prvotina... opravdu pěkné dílo, ve kterém jsem se ale občas ztrácel.