Moje druhá kniha od autora a i tady to pro mne byl krásný, poeticky laděný literární zážitek. Autor zde pracuje s tématem nespolehlivého vypravěče - nespolehlivého pro jeho paměť, která jako by měla tendence některé věci zapomenout či si záměně přibarvovat. Čtenář řadu věcí musí vyčíst mezi řádky a nespoléhat na vše, co mu autor naservíruje na první dobrou. Ale mně se tento typ textů líbí, když jsem na ně správně naladěná. Jedná se o pomalejší čtení - kniha není příliš dějová. Děj je záměrně upozaděn na druhou kolej. Důraz se klade spíše na myšlenkové pochody postav, emoce, atmosféru, prožívání teď a tady, ale také na vzpomínky a hloubání nad určitými aspekty života. Kniha je hodně melancholická, s náznakem lítostivosti, ale také občasné ironie, i když ta tu pro mne nebyla tak silná, jak uvádí oficiální anotace. Určitě to stojí za to, aby člověk s knihou strávil ten čas, který si kniha vyžaduje, protože ta emocionální rovina a také jazyková a literární práce s textem, kterou vám tato kniha nabízí, to je prostě krásné pohlazení po duši. Já se v té melancholii tady tak nějak našla. V určité míře je tato kniha i dost skličující - autor zde naťukává několik tragédií a nedořešených témat, u nichž jsem měla spoustu otázek, které ale zůstaly bez odpovědí. Budu nad nimi přemýšlet ještě hodně dlouho. Nicméně i když mne čtení knihy bavilo, přeci jen mne kniha nezasáhla tolik, co třeba Malíř pomíjivého světa, kterého jsem od autora četla dříve. Hodnotím tak slabšími 4 hvězdami.

Komorní studie japonské mentality ... Hledání osobní cesty, generační problémy a dopad válečného Nagasaki ... Víceméně náznakově a vzpomínkově - tak jak se autor zamýšlí ... Život jako "neútěšné ploužení a marné uplývání času pouhých smrtelníků " Vybledlá krajina mládí a pro mne spousta smutku ... a přemýšlení... Doporučím.