Devadesát tři

Pořád je to skvělé čtení, i po těch 153 letech. Idey sdělované skrze situace veskrze dramatické. Příběhy konkrétní, přesto univerzální (matka putující za svými dětmi, nelítostný velitel ochotný obětovat život pro záchranu dětí, konflikt svědomí s povinností v závěru natřikrát - v této válce prostě nikdo nevyhraje). Postavy respektuhodné, byť někdy šustící papírem (zejména setkání otců a vrahů revoluce, Robespierra, Dantona a Marata). Okolnosti někdy groteskní (smrtonosné utržení děla, chybějící žebřík při dobývání). Závěr patří srovnání dvou utopií. A pod tím vším vášeň a patos.

Kapitola Francouzské revoluce, kterou si autor sice osobně nezažil, ale skrze rodiče, k ní má silný vztah (otec revolucionář, matka roajalistka). Konflikt obou táborů a jejich ideologií se v díle zdá nepodstatný v porovnání s hrůzami války. Konečně, autor k stáru zcela jednoznačně upřednostňuje život, zde reprezentovaný nevinnými dětmi, který stojí nad všemi spory.