Devadesát tři

Čest, hrdost, svědomí a vlastenectví. Tak lze v krátkosti charakterizovat toto dílo. Hugo je republikán což je z textu dost patrné. Na druhou stranu umí i dobře pojmenovat veškeré nešvary, které sebou revoluce přinesla a rovněž zajímavě vykreslit hlavní představitele. Danton i Marat jsou velmi hezky popsáni i včetně jejich zevnějšků. Skutečně je to pouze o popisu roku 1793, autor sice v krátkých pojednáních seznamuje čtenáře s prvními roky revoluce, ale nikterak obsáhle. Pominu-li velké množství popisu vnitřních zápasů a různých myšlenek hlavních aktérů, tak byla kniha vcelku čtivá a konec byl velmi dobrý a dojemný.

Pořád je to skvělé čtení, i po těch 153 letech. Idey sdělované skrze situace veskrze dramatické. Příběhy konkrétní, přesto univerzální (matka putující za svými dětmi, nelítostný velitel ochotný obětovat život pro záchranu dětí, konflikt svědomí s povinností v závěru natřikrát - v této válce prostě nikdo nevyhraje). Postavy respektuhodné, byť někdy šustící papírem (zejména setkání otců a vrahů revoluce, Robespierra, Dantona a Marata). Okolnosti někdy groteskní (smrtonosné utržení děla, chybějící žebřík při dobývání). Závěr patří srovnání dvou utopií. A pod tím vším vášeň a patos.