Dělníci moře

Victor Hugo byl génius. Jako popisoval v Ubožácích Francii, tady se pustil do Guernsey. A příběh samotného ostrova, jeho obyvatel a Durandy a Déruchetty doplňuje příběh Giliatta, který pokořil živly, možná z lásky, možná prostě proto, že mohl. Pasáže, jak zachraňuje stroj, jsou neuvěřitelně napínavé. Stejně jako obraz a atmosféra a ano, také příběh, moře, kolébky, zřídla, útočiště i velikého hrobu. Moře především.

Román Dělníci moře není jen dobrodružným příběhem o záchraně lodi, ale také vyprávěním o člověku, který se dokáže postavit přírodě, společnosti i vlastnímu osudu. Gilliatt žije stranou ostatních obyvatel, protože se od nich liší a nenechává se svazovat jejich předsudky. Přesto je pracovitý, čestný a ochotný pomoci. Právě jeho odlišnost z něj však v očích okolí dělá podivína, téměř nebezpečného člověka. Jeho láska k Déruchettě mu dodává sílu, ale zároveň ho staví před nesmírně těžkou zkoušku. Záchrana parníku se zdá téměř nemožná a Gilliatt si musí poradit s nebezpečím moře, osamělostí i vlastními pochybnostmi. Příroda je v románu vykreslena jako krásná, ale zároveň krutá a nevyzpytatelná síla. Člověk proti ní může uspět jen díky odvaze, vytrvalosti a důvtipu. Příběh ve mně vyvolává otázku, zda má člověk bojovat za svůj sen i tehdy, když je šance na úspěch téměř nulová. Gilliatt svou odvahou dokazuje, že skutečná hodnota člověka nespočívá v jeho společenském postavení ani ve vzhledu, ale v jeho charakteru a činech. Dělníci moře jsou působivým příběhem o samotě, odvaze, obětavosti a síle lidského ducha.