O tom Benešovi

Text knihy O tom Benešovi od Pavla Kosatíka mě zastihl v momentě, kdy jsem od historické biografie čekal buď další akademicky chladný průvodce archivními dokumenty, nebo naopak plamennou obhajobu jednoho z nejrozporuplnějších mužů našich moderních dějin. Kosatík ale naštěstí nenapsal ani jedno. Místo toho předložil strhující, neobyčejně lidskou a nečernobílou esej, která mě strhla svou otevřeností i psychologickým vhledem. Na knize mě nejvíce baví autorova odvaha sundat Beneše z mramorového podstavce, aniž by ho u toho zdupal do země. Kosatík ukazuje druhého československého prezidenta jako absolutního technokrata a workoholika – muže, který věřil, že svět je stroj a každý historický problém se dá vysedět, zanalyzovat a vyřešit správnou metodou. V tom byla jeho obrovská síla, ale i tragická slabina. Když pak narazil na bezohledné predátory typu Hitlera nebo Stalina, jeho racionální kalkul se rozpadl na prach. Během čtení jsem si znovu uvědomil, jak moc jsme navyklí Benešovi buď nekriticky fandit, nebo ho proklínat za Mnichov 1938 a únor 1948. Kosatík tyto dějinné milníky nesmetá ze stolu, ale zkoumá, jak k nim prezident vnitřně dospěl. Ukazuje ho v jeho samotě, v chřadnoucím zdraví i v bezmezné oddanosti manželce Haně a odkazu T. G. Masaryka, jehož stín nikdy plně nekročil. Kritici sice knize občas vytýkají, že nepřináší žádná nová archivní odhalení a že se moc pouští do psychologických spekulací. Mě osobně ale právě tento přístup nesmírně sedí. Kosatík totiž nepíše suchou monografii pro pár akademických kolegů, ale živou, čtivou knihu pro nás, kteří se chceme nad vlastními dějinami zamyslet a pochopit, proč se věci staly tak, jak se staly. O tom Benešovi je pro mě mimořádně zdařilý portrét české politické nátury. Je to čtení, které vás nepoučuje, ale nutí klást si otázky: Jak bychom na jeho místě obstáli my? A je vůbec možné řídit stát jen pomocí chladného rozumu? Za mě jde o jednu z nejlepších populárně-naučných knih letošního roku.

Kniha populárně naučná, která se čte jako napínavý, detektivní román typu "Whydunit" a ve které jsem měla tolik "aha" reakcí, že by to vydalo na dvacet dalších publikací... Beneš jako úporný levičák s nezvladatelnými ambicemi, zato pracovitý, organizačně schopný, dobrý diplomat a lobista. Jeho doba byla nelehká, jeho zásluhy o československý stát jsou neoddiskutovatelné - ale! Pavel Kosatík informace, data a dokumenty shromáždil respektuhodným způsobem a poctivě se snaží o objektivitu - ale Beneše nemá rád a já se mu nedivím. Osobně mě vytáčel Benešův pocit morální nadřazenosti (přispěla k tomu jeho volba žít asketicky?) a neschopnost vědomě se ušpinit. Vedle TGM vypadal se svými 165 cm jako trpaslík, v politice dtto... A čtyři faktické fauly: Nečasova mise, Mnichov, plánování odsunu na principu kolektivní viny už od roku 1942 (!) a okouzlení Stalinem. Předání moci komunistům v roce 1948 se jeví v jiném světle, když se člověk dočte, že se s nimi během války stýkal v Moskvě, i když nemusel... Těším se, až se uklidním a knihu si přečtu znovu, naladím se na to smířlivěji. A doporučuji inscenaci Benešův posel v Divadle D21.