Bouda

V sérii Ota Fink je to 15-tý díl. Snažím se číst po řadě, aby mi neunikaly případné souvislosti. Ota opět vyšetřuje hodně sólo a a vůbec se nedělí o své poznatky s kriminalisty. Však mu taky, jak už je v sérii zvykem, jde o život. A major Moldánek tentokrát nedostal ani náznak možnosti Otovo jednání ovlivnit nebo usměrnit. Vše šlo rychle za sebou a najednou byl konec, a vrazi i rozkrádači socialistického majetku byli Otou usvědčeni. Více mě bavily ty příběhy, které popisovaly pátrání po vraždách v přírodě, ať už při čundrech nebo na vodě. Tady ty městské díly jsou trochu jiné a mám u nich pocit, že by se daly vyšetřovat i jinak. Ale ta základní linka zůstává.... Ota, jeho lásky a obdivovatelky, jeho nutkání řešit a vyšetřovat případy, ke kterým se nachomýtne, a jeho neomylná dedukce. Autor má pro mě zajímavý smysl pro humor a osobitý styl psaní. I proto chci ve čtení knih Jaroslava Velinského pokračovat. Na závěr si opět musím postesknout. Po každé kapitole následuje černá stránka, kapitol je 26. Kdyby místo té černé stránky byly ilustrace, jako na obálce knihy, o co by byla kniha hezčí. Do jiných vydání jsem nenahlížel, četl jsem nové vydání z roku 2026 od nakladatelství Mystery Press.

Kapitán Kid nezklame. Je sice poznat, že kniha byla napsána po sametovém listopadu, neboť některé věci by před tím asi neprošly. Což ovšem neubírá na kvalitě. Ota se tu opět vyřádil a pražskou kriminálku čistě a lehce opět zesměšnil. Jinak, jako vždy, mrtvých je tu dost a žen kroužících kolem Oty též... Když to shrnu, tak po delší době, kdy jsem naposledy četl bezděčného detektiva Finka, vůbec nelituji času stráveného u knihy. Což se u některých jiných dílech říci nedá. Těším se na další šedesátá léta...