Bouda

Musím se přiznat, že to bylo moje první seznámení se s bezděčným detektivem Otou Finkem :-) a hned od začátku jsem nevycházela z údivu. Musím říct, že jsem ani netušila kolik různých stylů detektivek existuje, takže tady u echt trampské detektivky jsem byla opravdu v úžasu, nic takového jsem ještě nečetla. Ota Fink je zvláštní vyšetřovatel, není od policie a vlastně sám by mohl být spíše hlavním podezřelým. Ale prostě to umí, je to klasa, takže svědci chodí za ním a zvládá kromě vyšetřování vraždy zamotat hlavu i několika slečnám či paním. Jojo, Ota je dost na holky :-) Kdybych neměla na chalupě trampské vtipy, tak bych možná ani některá slova z knihy neznala. Je to styl života, který jde úplně mimo mě, ale autor měl rád čundry a country hudbu atd., tak to zužitkoval i v knize. První vydání je z roku 2007, já četla druhé z roku 2026, které má fakt krásnou obálkou. Je fajn, že se Ota Fink takhle reinkarnoval a je stále s námi v novém kabátě. Těším se na jeho další příhody.

Ota Fink si dává klasickou rozjezdovou situaci drsné školy - probuzení vedle zkrvavené mrtvoly, a celkem vtipně ji kombinuje s nejčastějším československým dobovým kriminálním motivem, tedy rozkrádáním socialistického vlastnictví. Jakoby Velinský chtěl svůj svět (i hrdinu) odromantizovat: trempové mohou být skety, a i Moldánek umí být autentický komunistický esenbák. Je to zase jinak smutné než posledně, asi jako vlezle mlhavé ráno u smradlavé řeky. Kalné hladiny ovšem tak nějak k věci patří.