Tmavá Studnice

„Ota do žádný školy nechodil, narodil se chytrej.“ Pokračuju v louskání série s bezděčným detektivem Otou Finkem, tentokrát rovnou prvním dílem. Moc se mi líbí obálka, vkusná, tak trochu tajuplná. Anotace je lehce zmatená, odkazuje na budovatelské nadšení, pár neuvěřitelných náhod a nevysvětlených zmizení. Z čehož se pochopitelně vyklubou vraždy. Kdybych touto knihou se sérií začínala, asi bych ji ani nedočetla. Na vině je svérázná budovatelsko-soustružnická hantýrka, kterou je text prošpikován. To mě velmi rušilo, navíc zpočátku se hodně skáče tam a sem, postav se vyrojí jak na orloji a dost mi splývaly. Později se celkem vyprofilovaly, ale ten začátek byl kostrbatý. Navíc Ota na mě nepůsobil jako sympaťák, spíš frajer libovej, který se otočí za každou sukní, ty, které mu k nohám nepadnou, uhání, ty, které padnou, překročí a jde dál. Ovšem vtipné to bylo, to každopádně. A sotva se rozjede dobrodružné vyšetřování, najednou už na pletky není čas a příběh se dostane do správných kolejí. Vyústění detektivky bylo parádní, vychutnala jsem si takové kousky, kdy je motiv k jedné vraždě naznačen hned v úvodu, aby si na konci čtenář řekl: „No jo, vždyť to tak je!“ Většinou působilo vysvětlení různých záhad uvěřitelně, nějak jsem ale nepochopila, kdy a jak přesně detektiv Moldánek vraždy odhalil a vyšetřil. Za celou dobu Ota na esenbáka nenarazil, ale najednou věděl Moldánek všechno. Co ale můj dojem z knihy zásadním způsobem vylepšilo, byly bonusové materiály. Sama jsem prožila v totalitě třetinu života, ale teď už těžko chápu situaci, kdy text, který mi nyní připadá budovatelský a prorežimní, byl za socialismu zakazován jako reakcionářský. Stať o „fenoménu Fink“, životopis autora i přidaná povídka se mi moc líbily a v sérii pokračuji vesele dál. Jednu hvězdu strhávám za ty dnes již nepoužívané či vyloženě odborné výrazy a za Otovo frajeření.

bomba jako vždycky, velké díky nakladatelství za vydání