Na této knize je zvláštní to, že se hlavní hrdina "motal" kolem zásadních situací své doby, ale ze všeho je cítit ta marnost bytí, to zrnko písku v písečné duně a to se mi líbí. Být ve válce neznamená jen válčit a nachomýtat se u všeho co se kde stane, člověk prostě žije svůj život i přes ty hrůzy o kterých kolikrát jen čte a snaží se žít a přežít. Je vidět, jakou sílu má láska, jak umí osvobozovat a posouvat lidi jinam. Je vidět, že i armádě jde dát sbohem a prchnout a nechat vše za sebou a být šťastný, ale jedné věci člověk stejně neuteče i kdyby se schoval nevím kam a dožene ho a o to víc to potom bolí ...

Smutný román o lásce vzniklé uprostřed války. Klasický Hemingway, krásné dílo.