Hudba byla krásná a zvláštně vtíravá. Melodie plnila Velkou síň a dokonale doplňovala záři krbů a svící. Když zapadlo slunce, změnila se okna v černá zrcadla a nálada v síni se stala jaksi důvěrnější............Michael J. Sullivan se opět vrací k sérii Dobrodružství Riyria a k dvojici šikovných zlodějíčků, kteří to již dotáhly až ke královskému dvoru. Hadrian Blackwater a Royce Melbourne pokračují v pomoci nastolení pořádku v jejich zemi. Jak je vidět z úvodu mého komentáře, příběh dostal větší nádech romantiky, ale přitom zůstala stejná škála postav, které nás doprovází již pátou knihou. Chtěl jsem dát jen tři hvězdy, ale krutý a krvavý konec tohoto příběhu mě nadchnul a již teď jsem nedočkav dalšího, šestého dobrodružství. Doufám, že pan spisovatel u této závěrečné formy vyprávění zůstane delší dobu. Malá ochutnávka: Jak dlouho bude trvat jednomu potkanovi, než mě sní? Jak dlouho přitom zůstanu při vědomí? Spokojí se s ohlodáváním nohy, nebo přejde k měkčímu masu, jakmile zjistí, že se nebráním. Budu ještě naživu, až mi vykousne oči?................ Je velmi zajímavé, že já mám na titulní straně napsáno "Dobrodružství Ryirya", ale hned po otočení listu je seznam knih, které byly vydány a jsou označeny jako "Dobrodružství Riyria - tak, kde je zakopán pes?

Zimní slavnost je o poznání „rytířštější“ než předchozí knihy. Celá se točí kolem velkého turnaje, dozvídáme se více o rytířích říše i o tom, co to vlastně znamená být či nebýt jedním z nich. Konec je opravdu krásný.