Touhu po moci, otázku jejího zneužívání, pokrytectví, intriky i pomstychtivost, to vše dokázal pan Zola podle mého názoru velmi poutavě zapracovat do příběhu politika bažícího ovládat ostatní. Jen jsem se občas trochu ztrácela v množství postav, i když většina z nich byla úžasně vykreslená. Třeba z Rougona a Clorindy mi bylo občas až zle. Ať už to autor zamýšlel, nebo ne, z knihy pro mě vyplynulo několik poučení. Například, že je důležité umět si vybrat přátele, kteří se nezačnou chovat jako pijavice a kteří vám potom, co jim podáte prst, nesežerou celou ruku. A že se nemá podceňovat ani zdánlivě naivní a přiblblá výstřední slečinka, protože možná zas až tak hloupá není.

Další z knih Emila Zoly ze série Rougon Macquartů, ve které se o rodinné dědičnosti nic moc nedozvíte. Na Plassans, původní bydliště celé rodiny, je sice vzpomínáno, ale žádný z dalších členů rodiny se v knize neobjeví. Zasazení příběhu do rodinného kontextu je tak minimální. Na druhou stranu je však příběh zajímavý s přesahem i do současné doby. Vůle k moci, potřeba vládnout a ovládat nechybí mnoha lidem dodnes. Stejně tak nevděk, pohrdání, podceňování a v neposlední řadě sladká chuť pomsty. A platnost přísloví "kdo čím zachází, tím také schází" Zola ukazuje velmi přesně. Za sebe jsme byla až překvapena, jak rychle se mi kniha četla, vzhledem k tomu, že politická témata mi spíše vzdálená.