Štěstí Rougonů

Mě tyhle temnější romány nevadí, ale zase tolik jsem si z toho neodnesla. Vztahy jsou tam složitější, děj mi přišel takový o ničem trochu, uvidím, co přinese další díl. Snad mi to do sebe pak bude víc zapadat a nakonec si to užiju a změním i hodnocení.

Jako první knihu od Zoly jsem četla loni v listopadu Hřích abbého Moureta, což mě vůbec nebavilo a do dalšího Zoly jsem se pustila tak brzy prakticky jen proto, že jsem Štěstí Rougonů zrovna měla po ruce. Toto už bylo poutavější a více se to blížilo tomu, co jsem od autora očekávala. Úvod do historie Rougonů a Macquartů byl docela dobrý a je zde vidět, že autor od začátku má mnoho vymyšleno. Přesto se asi nikdy nestane mým oblíbeným spisovatelem (neustále srovnávám naturalistu Zolu s realistou Balzacem a zatím z toho Balzac vychází lépe). I tady mi mnoho pasáží přišlo jaksi nevyvážených. Velký prostor pro něco relativně nezajímavého, menší pro něco, co by mě bylo zajímalo mnohem víc... jako celek to ale fungovalo a bavilo mě to, práce s charaktery je dobrá, akorát jich je příliš mnoho na příliš malém rozsahu "úvodu" do ságy o 20 svazcích. Příběh je ohraničen romantickým osudem nejmladšího Moureta, žel jakožto jedné z mála postav, se kterou se dalo trochu cítit, se mu dostalo očekávaného konce.