Sedm krátkých příběhů se odehrává v nemocnici. Místo úvodního "Bylo nebylo" autorka začíná každou kapitolu "Nemocnice je nemocnice". 4 kluci a 3 holky se ocitají z různých důvodů v nemocnici. každý z nich vnímá lékaře a sestřičky jinak - někdo v narkóze rozmlouvá rozmlouvá s Marťany, jinému pomůže hra s pravěkými zvířaty nebo povídání s havranem. Originální mi přišlo vyprávění ukrajinské uklízečky. Autorka v něm využila i jazykovou hravost. Celkově je patrné, že se Marka Míková inspirovala i díky svému projektu Loutky v nemocnici. ČV 2021 - 1. Kniha z lékařského prostředí

Mně se pohádky líbily, a to moc! Mám za sebou několik měsíců strávených se synem v dětské nemocnici a vidím tam inspiraci; návštěvy klaunů nebo loutek dětem opravdu pomáhají, a to nemluvím o krásné výzdobě a o (převážně) skvělém přístupu veškerého personálu. Jenže když tam ti malí musí zůstat sami, protože jinak to momentálně v rodině nelze zařídit, je to tuze těžké. Ze zkušenosti vím, že pomáhají jak sestřičky, tak maminky těch šťastnějších dětí. A teď mohou pomoci ještě tyhle pohádky! Bezkonkurenčně nejlepší byl pro mě Jonáš, ale zabodovala taky Rozárka, Jirka nebo Ernesto. A naopak Maruška mě nemile překvapila - písničkové dovětky Zuzany a Johany jsou skvělé, už proto, že ne každý tyhle popěvky zná, zato Máňa! Už jen ta představa, jak děvčata v písni pokračují a posléze ji dokončí, mi připadala nepříliš lákavá . . . A pokud jde o ilustrace, tak já velmi vítám kresby Jaromíra Palmeho; mám ráda jeho knihy i obrázky. Je zajímavé, jak to máme každý nastavené jinak, ale právě proto je dobře, že máme takovou plejádu (nejen) dětských knížek i ilustrátorů.