Telurie

Sorokinova vize v padesáti obrazech blízké budoucnosti Ruska a Evropy v poválečném období. Zpočátku zajímavá, okořeněná bujnou fantazií (že by účinky teluru?),různými pikantnostmi a nechutnostmi, připomínající mi některá díla"new weird". Ale po dvou třetinách začala unavovat a nudit,méně by bylo lépe. Vzpomněl jsem si při čtení třeba na knihu Muž z vysokého zámku od P.K.Dicka,který tyhle berličky k napsání kvalitní scifi nepotřeboval.A jiní také ne. Asi to tehdy nebylo v módě. Ale na druhé straně jsem se u některých obrazů bavil. Takže za tři a zpět s tím do knihobudky.

Pestrobarevné, hlučné tržiště a zatěžkávací zkouška vašeho zvládání kognitivní disonance, tedy schopnosti a hlavně ochoty podržet v mysli více rozbíhavých, nesouvisejících a leckdy protichůdných myšlenek...Obyvatelé „Telurie“ se s tímhle svízelem popasovali segregací v soubor velmi suverénních, po krku si vzájemně jdoucích, do sebe zahleděných enkláv. My však nad vším kvasem můžem ptačím okem z bezpečí popatřit, co v každé z těch petriho misek bují...a je na vás, zda se budete v obsahu každé z nich nimrat, přičichávat, vážit a vůbec všelijak racionálně zpytovat, nebo jej prostě pojmete coby ochutnávkový bufet. Myslím, že těch padesát jednohubek zachycuje (s příměsí značně ujeté fantastiky) škálu možností eurasijského vývoje a mě nezbývá než doufat, že právě knihy jako tahle jim pomohou zabouchnout dveře před nosem. Nebo je nám, tak jako nahodilým „hrdinům“ knihy, vážně souzeno napravovat historii jen ve vzpomínkách a živých halucinacích drogového obluzení, reflektujícího odvěký stesk po ztraceném Zlatém věku? Je opravdu nutné, abychom se při prvním větším otřesu navraceli k svému trolství, gnómství, orčství, vílemínství, elfství...zkrátka abychom zůstali věrni své „nezměnitelné a dědičné“ paměti a upadli v tribální totemismus? No, zatím Zlatý věk stále žijem...třeba si tuhle skutečnost poprvé v dějinách uvědomíme ještě v přítomnosti. Haha:/ Jinak chovám podezření, že je Telurie smíšenou skládkou, jejímž prostřednictvím Sorokin udal nápady, pro něž nenašel využití jinde a jež tu jen velmi volně spojil předivem telurického rauše. Někdy v půlce jsem knihu odložil úplně, abych se k ní po pár měsících vrátil a nenásilně jí během dalšího měsíce epizodicky (zastávka, trůn, čekárna) dotáhl, což se ukázalo být ideálním řešením. Těžko hodnotit; na jednu stranu jde o dílko nápadité a originální, na stranu druhou mě jeho souvislá četba vyloženě iritovala...abych si jí nakonec na pokračování docela užil. 3 rozpačité *** PS(interpretační spoiler): Za vypíchnutí určitě stojí subjektivní povaha účinků teluru, jež umožňuje rozkrýt a prožít nejhlubší přání (autorovo závěrečné a prosté potěšilo)...což v podstatě znamená, že schoponost si je přiznat, stejně jako je i prožít, máme. Ještě jednou; my už tu schopnost máme...a není třeba ničeho extra (beztak jsou to jen postrčení a berličky) všechno je tu. Vždy a všude.