Objednávka

Nakupte vánoční dárky s dopravou od 29 Kč! 

Zeptej se táty

Recenze(431)

80 %

(431 Recenzí)

Jazyk

čeština

Smrt zpozorní naše životy. Ústřední událostí posledního románu Jana Balabána je umírání a smrt člověka, jeho vlastním vnitřním dějem je ovšem náročné hledání života. Neboť ten se ve své hloubce vždy musí teprve najít. Teprve znovu vynaleznout. Všichni jsme v jistém smyslu podobni postavám z toho...
Smrt zpozorní naše životy. Ústřední událostí posledního románu Jana Balabána je umírání a smrt člověka, jeho vlastním vnitřním dějem je ovšem náročné hledání života. Neboť ten se ve své hloubce vždy musí teprve najít. Teprve znovu vynaleznout. Všichni jsme v jistém smyslu podobni postavám z toho podivuhodného,...
Smrt zpozorní naše životy. Ústřední událostí posledního románu Jana Balabána je umírání a smrt člověka, jeho vlastním vnitřním dějem je ovšem náročné hledání života. Neboť ten se ve své hloubce vždy musí teprve najít. Teprve znovu vynaleznout. Všichni jsme v jistém smyslu podobni postavám z toho podivuhodného, přelévavého příběhu Jana Balabána, plného rozhovorů a samomluv i tich. Příběhu, ve kterém se hledá pravda a nachází opravdovost. Všichni se v našem vezdejším ubývání snažíme zjistit něco o podstatě skutečnosti, nebo alespoň u něčeho podstatného chvíli být. Téměř to nejde, neb víme ukrutně málo. Naše mysl je zahlcena otázkami a pochybami, nedůvěrou a nevírou, nervozitou a agresí. Energie je vyplýtvána na slepý každodenní provoz. Slova se vzepřela potměšilou nepřesností, ruce jsou krátké... Ještě máme srdce. Petr Hruška Jan Balabán (narozen 29. 1. 1961 v Šumperku - zemřel 23. 4. 2010 v Ostravě) byl českým prozaikem, publicistou a překladatelem. Vyrůstal v Ostravě. Vystudoval obor čeština - angličtina na Filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. Po studiu pracoval jako technický překladatel. Navštívil Anglii, Kanadu a Spojené státy. Vydal knihy povídek Středověk (1985), Boží lano (1998), Prázdniny (1998), Možná že odcházíme(2004), Jsme tady - Příběh v deseti povídkách (2006), romány Černý beran (2000), Kudy šel anděl (2003, druhé vydání 2005) a scénář komiksu Srdce draka (2001). Jeho sbírkaMožná že odcházíme byla v anketě Lidových novin vyhlášena Knihou roku 2004, získala Magnesii Literu 2005 za prózu a nominaci na Státní cenu za literaturu 2004. V roce 2010 vyšel jeho poslední román Zeptej se táty, který se stal Knihou roku v anketě Lidových novin.

Kniha

165 Kč

E-kniha

149 Kč

E-kniha - pdf, epub, mobi

rok vydání 2010

Ihned ke stažení

Jak číst e-knihy?

Podrobnosti

  • Nakladatel

  • Kategorie

  • Formát

    • pdf, epub, mobi
  • Věkový limit

    • 0
  • Jazyk

    • čeština
  • Počet stránek

    • 184
  • ISBN epub

    • 978-80-729-4438-5
  • ISBN pdf

    • 978-80-729-4437-8

Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu

Ve spolupráci s Databazeknih.cz

80%

(431 Hodnocení)

Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz 

Populární hodnocení

29.5.2018

21

Na smrt rodičů se připravujeme - a cítíme se být připraveni, když je nám už 40, 50... Ona pak přijde a my zjistíme, že připraven nelze být, nikdy ne zcela. Otázky zůstávají, jen se jich časem "přestaneme bát", jak říká Emil, hlavní postava této úvahové prózy. Jan Balabán to měl duševně nastavené ještě tíže než my ostatní a nebylo to způsobeno pouze smrtí jeho otce. Soudím podle jeho povídek, této...
Na smrt rodičů se připravujeme - a cítíme se být připraveni, když je nám už 40, 50... Ona pak přijde a my zjistíme, že připraven nelze být, nikdy ne zcela. Otázky...
Na smrt rodičů se připravujeme - a cítíme se být připraveni, když je nám už 40, 50... Ona pak přijde a my zjistíme, že připraven nelze být, nikdy ne zcela. Otázky zůstávají, jen se jich časem "přestaneme bát", jak říká Emil, hlavní postava této úvahové prózy. Jan Balabán to měl duševně nastavené ještě tíže než my ostatní a nebylo to způsobeno pouze smrtí jeho otce. Soudím podle jeho povídek, této knížky a dokumentu, kde říká: "Zajímá mne lidský život ve svém vyrovnávání se se smrtí." "Nepíšu tak, jak bych chtěl, píšu tak, jak musím. Myslím si, že to je možná depresivní, možná nulové, jak říká kamarád Petr Hruška. Nulový stupeň naděje. Může to vše skončit špatně, pravděpodobně asi skončí, lidský život končí smrtí, ale mně jde spíš o smrt duševní a citovou, o rezignaci, že člověk přestane doufat v něco pěkného, v něco věřit, mít nějakou naději." Proto doporučuji tuto knížku jenom těm, kteří si kladou otázky o smyslu života, smrti, minulosti i dnešní doby, o relativnosti hodnot. Pak ve vás budou autorovy myšlenky rezonovat a vzbuzovat další otázky a potřebu hledat odpovědi. Bavit vás tato kniha nebude. Dá vám mnohem víc.
Číst více Číst více
8.5.2018

21

Proč je to vždycky až smrt, která člověka přiměje ptát se, skutečně se ptát sebe sama po smyslu, příčinách, důvodech, po tom, co je, bylo správné či nesprávné? Proč až když přijde smrt, chceme se ptát, ale už nám nemá kdo odpovědět? Proč až smrt nám otvírá oči a my přemýšlíme, jak dál? Protože čas právě vypršel. Protože najednou už je pozdě. Protože až mrazivá přítomnost smrti nám připomene naléhavost...
Proč je to vždycky až smrt, která člověka přiměje ptát se, skutečně se ptát sebe sama po smyslu, příčinách, důvodech, po tom, co je, bylo správné či nesprávné? Proč...
Proč je to vždycky až smrt, která člověka přiměje ptát se, skutečně se ptát sebe sama po smyslu, příčinách, důvodech, po tom, co je, bylo správné či nesprávné? Proč až když přijde smrt, chceme se ptát, ale už nám nemá kdo odpovědět? Proč až smrt nám otvírá oči a my přemýšlíme, jak dál? Protože čas právě vypršel. Protože najednou už je pozdě. Protože až mrazivá přítomnost smrti nám připomene naléhavost otázek, které necháváme na zítra či na pozítří, a důležitost nalezení správných odpovědí. A nejsou to mrtví, kdo se ptá. To živí najednou zjistí, že neví jak dál. A tak se ptají a ptají se mrtvých. A až tehdy začínají vnímat jejich odpovědi, které nevnímali za jejich života. Balabán předvedl posmrtný koncert, či spíše tanec, kde se tanečníci na společném rodinném parketu potkávají a rozcházejí, ptají se a poznávají sebe sama a sebe navzájem. A nic menšího než smrt, smrt otce, k tomu nebylo třeba. Sleduji nejrůznější taneční figury, které ne všechny postihnu, Balabán tanečníky opouští uprostřed otoček a pouští na scénu nového tanečníka. Než ten dokončí svůj myšlenkový a vzpomínkový tanec, někdy dupák, někdy balet, objevuje se parketu další tanečník, nová figura, nová perspektiva, nové kulisy. Velký, pohřební tanec bez hudby. Rodina. Nedokonalá. Neúplná. Přesto stále rodina. Proto stojí za to se ptát. Vždyť „Žádný člověk není ostrov sám pro sebe.“
Číst více Číst více

Více od autora:

Jan Balabán

Verze vašeho prohlížeče je zastaralá!

a může vykazovat chyby v průběhu nákupu či v samotném zobrazení.
Pro nerušený nákup aktualizujte váš prohlížeč na nejnovější verzi nebo zvolte jiný prohlížeč.

Otevřít v Microsoft Edge Přesto pokračovat