Romány a novely

Souborné vydání umožňuje sledovat případný autorův vývoj v průběhu let. Z tvorby J. Balabána jsem dosud nic nečetla, takže jeho styl byl pro mne překvapivý a zpočátku (Boží lano) dost neuchopitelný. Romány Černý beran, Kudy šel anděl a Zeptej se táty už jsou srozumitelnější, ale všechny jsou vyprávěny víceméně stejným útržkovitým stylem v šedavé deprimující atmosféře. Tato tři díla téměř splývají svým slohem, příběhy i postavami, a to přesto, že mezi jejich vydáním uplynulo 10 let. Spíše než k potěšení z hezkého čtení tato kniha přispívá k zamyšlení nad smyslem života.

Odlišný styl psaní, jiné světy a dost deprese...dala jsem pouze dvě....ne že by se nelíbily, ale ta bezútěšnost a smutek..stačilo

První knihu Boží lano jsem četla, ale nějak nechápala. Četla se mi dost ztuha. Druhá kniha Černý beran už byla lepší ve smyslu, že jsem ji začínala chápat. Kniha Kudy šel anděl a kniha Zeptej se táty byly moc dobře napsané, ale depresivní. Byly o minulém režimu, o žití v komunismu a s tím spojené, že víra v Boha byla zakázaná. A pak taky zamyšlení nad smrtí.

Nezbývá mi než souhlasit s komentářem EvikU a Lenky 4. Také jsem nepochopil Boží lano ,trochu Černého Berana, a Kudy šel anděl a Zeptej se táty už pro mne co se týče čtivosti a pochopení nebyly nějaký velký problém. Jelikož pocházím z regionu razoviteho,velmi si cením pozorovací přesnosti v popisu krajiny,továren,života lidí žijících v bezútěšnosti režimu,nekonečných šichet,sociálních problémů,zametaných pod koberec a z toho vyplývající kriminality ,alkoholismu a drog.Výborně zachytil část generace ,která v době normalizace pouze přežívala ,přesvědčena o tom,že se nikdy nic nezmění a pak po zlomovém převratu si nechala "ujet vlak" a ze zklamání se uchýlila k zapšklému svalování viny na všechno ,kromě sebe.Líbila se mi jedna s pasáží ohledně života v církvi.: "Jak praví Pán: "Sprostní buďte jako holubice a opatrní jako hadi.Tak si to Marie Hedvika vzala k srdci.I pan farář měl tuhle prostotu a opatrnost u srdce když kličkoval před církevním tajemníkem,tuhle něco musel říci ,a támhle tajemník přivřel oko.Tak jsme žili jako křídlatí hadi nebo plazící se holubice" Chtěl bych spíše čtenáře slabších povah před čtením Balabána varovat a to slovy Jozefa Chuchmy v doslovu: "Není-li člověk zrovna psychicky ustrojen na naléhavé dílo to jej může vážně poranit,může jeho krizi prohloubit,umocnit" K tomu dodám :nečíst na jeden zátah,dát si mezi jednotlivými díly Balabána opravdu dlouhé pauzy. Nakonec sám autor v rozhovoru pro LN 30.12.2004: "Nepohrdám prostými lidmi.Ale prostí lidé nejsou blbí lidé.Můj učitel překladu na mém prvním místě ve Vítkovicích,vždycky říkal,že člověk se blbým nerodí,blbým se stává.A proto považoval blbost za hřích.V tomhle nechci mít se sebou ani s druhými slitování : nepíšu pro blbce.Jde mi jen o to být naprosto přesný.Psaní by mělo být to nejlepší,co jsem schopen tomu druhému říci"

Souborné vydání umožňuje sledovat případný autorův vývoj v průběhu let. Z tvorby J. Balabána jsem dosud nic nečetla, takže jeho styl byl pro mne překvapivý a zpočátku (Boží lano) dost neuchopitelný. Romány Černý beran, Kudy šel anděl a Zeptej se táty už jsou srozumitelnější, ale všechny jsou vyprávěny víceméně stejným útržkovitým stylem v šedavé deprimující atmosféře. Tato tři díla téměř splývají svým slohem, příběhy i postavami, a to přesto, že mezi jejich vydáním uplynulo 10 let. Spíše než k potěšení z hezkého čtení tato kniha přispívá k zamyšlení nad smyslem života.