Světy za obzorem

Už jsem myslela, že to nestihnu, ale přece jen v posledních hodinách roku dočítám ten správný špalek, patřící do Čtenářské výzvy k tématu "Kniha s obálkou, která mě zaujala". Nebýt (pro mne) fascinujícího výtvarného počinu Lukáše Tumy, "Světy za obzorem" by mi stačily jen ve čtečce. Okusila jsem totiž dost povídek Julie Novákové, abych měla jasno: tato talentovaná mladá spisovatelka s ohromným rozsahem často míří malinko mimo mě (zatím). Jako když posloucháte své oblíbené rockové rádio a právě hrají kapely, co vás úplně neroztančí - zpěvákův hlas není dost sexy, chybí vám zvuk akustické kytary, bubeník příliš používá činely atd. V literatuře hledám především napínavé příběhy, výrazné charaktery a zajímavou atmosféru, zatímco Julie Nováková mě obvykle zahrnuje intelektuálními výzvami a zvláštními pocity. Nestěžuju si, neohrnuji čumák, pouze s uznale smeknutou čepicí konstatuji, že jsem pro tento styl tvorby poněkud povrchní čtenář. Moje chyba a moje škoda. Každopádně mě Julie Nováková třikrát trefila přímo do kokosu: líbily se mi povídky "Jinýma očima" o propojení lidské mysli s kosmickou lodí, "Vzduchoplavci Aury" jsou skvělým steampunkovým dobrodružstvím s young adult příchutí, finální "Město" představuje atraktivní sci-fi klasiku o znepokojivých záhadách planety, kde přistála vědecká expedice. Hodnocení je snadné: 3,5 astry za obsah, půl hvězdy za obal. A díky Brokilonu za podporu nadějných českých autorů.

Sbírka Světy za obzorem perfektně charakterizuje to, v čem je Julie Nováková nejlepší. Šestnáct příběhů vás provede všemi zákoutími vesmíru, každý přitom představuje uzavřenou etudu s vlastní dějovou osnovou a chytrým podtextem. Charakter textů se pohybuje od melancholických jednoaktovek přes konspirativní thrillery a dobrodružné horory, až po atraktivní steampunk či kosmickou poesii. Průřez tvorbou je to bezmála dokonalý a znamenitě odhaluje potenciál, který ve spisovatelce dřímá, přičemž pozitivní dojem ještě umocňují vlastní poznámky pod čarou, osvětlující jak ta která povídka vznikla. Nejvíc ovšem uhrane autorka šíří obrazotvornosti, s jakou dokáže vykládat na pult jeden nápad za druhým. Fyzika, biologie, psychologie, astronomie - nic jí není svaté a všechno dokáže funkčně překroutit k obrazu svému. Výraznou slabinou tak pro mě bylo jediné a to absence point. Zkrátka jsem vždycky čekal něco víc, než jen řemeslný závěr, který vyprávění sice uzavřel, ale nijak mu nepřidal na hodnotě.