Hvězdoměnci

„Víte, co tu dělají? Ano. Nastal čas kontaktu. A vy víte, co přesně po nás chtějí?“ Další kniha v sérii Cyklus Blíženci v edici Evropská space opera. Jedná se o poslední díl trilogie o Hvězdoměncích, mimozemské rase, která je zahalena rouškou neznáma a hlubokou minulostí. A protože se mi první dva příběhy líbily, těšil jsem se na finále. Všechny ty samostatné linie zde začínají nabírat na obrátkách a napětí letí vzhůru. Paní spisovatelce se tento příběh povedl. Sice to stále není na pět hvězd, ale i tak to rozhodně stojí za přečtení, posouzení a uznání. Jsou tam pasáže, které mě moc nebavily, ale další linie jsem doslova hltal. Malá ochutnávka: Možná by jí teď mělo mrazit v zádech, měla by být naplněna úctou s příchutí strachu . . ., ale ve skutečnosti cítila především zvědavost a rostoucí nadšení. Ani jedno nezažila už tak dlouho, že jí skoro připadalo, jako by ty pocity ani nebyly její. Komunikace prostřednictvím zvuku – nejen zvuku, ale přímo hudby, jak to zní našim uším. Je to pravda? A dokážu té věci vůbec porozumět? „Proč jste si vybrali právě mě?“ Byl jsem strašně zvědav hlavně na tři linie . . . ano, kdo četl, ví, že to jsou základní linie, skoro. Tou první byl osud a vyvrcholení „stavu“ Celeste Hewittové. Bytosti Castor a Pollux jsou pravděpodobně klíčem ke všemu. Hlavně tedy k Calabiho-Yauovým tunelům. Poté jsem byl zvědav, jak dopadne výzkum „vajíčka“, který má na starost Amelie Valdezová. Šílená vědkyně, která snad nezná strach, ale obávat by se asi měla, a pak je to „žížalářka“, jak jsem si sám pojmenoval Ronnie Callahanovou, a její výzkum stromové entity a dalších spolusouvislostí. Citát: S nikým se nehádala už velmi dlouho. Připadalo jí to tak bezpečnější. Ale, ano, je tu ale, a to spousta. Bohužel, linie nejsou dostatečně propojené, Hvězdoměnci nemají takový prostor, i když to vlastně bylo o nich, a celé to trochu vyšumělo do průměru. Jenže, jako celek je to propracované a možná by nevadilo, přidat čtvrtý díl. Ale . . . pravděpodobně se pracovalo je z trilogií a další dobrodružství by do toho vneslo spíš zmatek než pořádek. Nebudu snižovat hodnocení, ale musím podotknout, že jsem na konci čekal něco jiného. Zůstávám u tři a půl Hetešáka. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ ) Citát: Možná na nějaký zázrak přeci jen včas narazíme.

Nepochybně jde o nejlepší díl trilogie. Děj má hned od počátku spád (částečně díky konfliktu započatému v minulém díle) a čte se dobře... ale. Ale závěr. Na jednu stranu se mi líbí ten celkový nápad Odtržení a je mi dost jasné, že nějaké uzavření linií jednotlivých postav je taky záhodno, nicméně právě přes ty postavy to pak začíná celé nějak kulhat - to když si uvědomíte, že jak některé postavy odcházejí celkem bez povyku, že i jejich celkový dějový přínos byl podobný. Celkově tedy: celá trilogie je taková pohodová a na ukrácení volné chvíle zcela jistě postačí. Svým zpracováním však z řady nijak zvlášť nevyčnívá, což je poměrně škoda, protože některé z jejích nápadů jsou veskrze zajímavé.