Světlo z Pauliny

Jak už to tak u povídkových souborů bývá, některé texty zaujmou více, některé zase trochu méně. Ale jsem ráda, že v případě této sbírky převažovaly ty, které se mi líbily více. Autor si mne získal svým stylem psaní, který je velmi čtivý, poetický, jazykově vytříbený, ale přitom přístupný a srozumitelný. Zároveň si autor krásně hraje se slovy a i na malém počtu stran umí v jednotlivých povídkách vytvořit silný příběh, který se člověka dotkne. Všem povídkám je společné to, že zobrazují pohnuté osudy obyčejných lidí. Texty začínají pokaždé nenápadně, ale končí jako silné životní příběhy s přesahem, který čtenáře nutí se zamyslet. Zároveň umí autor vytvořit uhrančivou atmosféru, dost často melancholickou, smutnou a tíživou. Tato kniha není úplně veselým čtením, ale já jsem moc ráda, že se mi kniha dostala do rukou.

V této povídkové sbírce minulost a současnost splývají, události z různých časů se odehrají na jednom místě. Je tu zamyšlení nad tím, jaký vliv má minulost na naši přítomnost, je to o touze po životě, jaký bychom chtěli, je tu motiv nenarozeného dítěte a vyniká tu téma pomíjivosti. Pro mne bylo nejsilnější zamyšlení nad sepětím člověka s místem, kde se narodil nebo vyrůstal. V průběhu čtení si uvědomíme, že povídky jsou jemně provázané. Četba této sbírky nás nenásilně zpomalí a nechá nás zamyslet se nad motivy povídek, nad poselstvím celé sbírky. A to vůbec není špatné.