Partie krásného Rudiho

Hned v úvodu knihy autor uvádí, že text psal především pro své děti, "aby jednou věděly, kdo tady byl před nimi". A o tom přesně takhle kniha je. Není to klasický příběh, ale kaleidoskop vzpomínek na dávné časy, historky, místa a rodinné příslušníky, po kterých dnes zbyly už jen zažloutlé fotografie, a často ani ty ne. Snad v každé rodině se najde alespoň jedna tajemná, děsivá či zábavná historka, o jejíž věrohodnosti nikdo nepochybuje, ale o které ve skutečnosti nejsou žádné věrohodné důkazy. Ve Štifterovic rodě se o ně postaral nejen "krásný Rudi", ale i mnozí další z širokého příbuzenstva, které se rozpíná od východních Čech až po Německo. Je důležité vědět, kdo byli naši předci? Určitě ano. Ať chceme nebo ne, jejich životy formovaly ty naše, současné. A měli bychom se ptát, dokud máme koho. Protože, jak píše sám autor "zemřít s otázkou na rtech je jako malovat prstem do vody".

Určitě jste to sami stokrát zažili. Povídání na rodinných oslavách, nebo jen nad šálkem čaje. Věčně se opakující historky, legrační rodinná hrdost na některé dávno zesnulé členy, příběhy, co nás v dětství a mládí moc nezajímaly, ale čím jsme starší, tím víc nám najednou připadají důležité. Teď už bychom se chtěli ptát, ale často není koho. Tato kniha nesleduje žádný cíl, jako je šokovat, nebo překvapit. Je to křehký obraz odvíjení několika klubek osudu, která jsou ale tak jímavá a poutavá, že by to člověk ani při nejlepší vůli sám nevymyslel. Působí to blízce a známě. Vyprávění navíc doplňují kresby, zápisy z kronik, útržky novin i fotografie upravené AI, které vám dají přičichnout k dávno zašlým dobám, ale zároveň vykouzlí úsměv na rtech projekcí do dnešních dní. Je to opravdu příjemné zasnění a zamyšlení, při kterém vám vytanou i vlastní historky a možná dostanete neodbytnou chuť je sepsat, nebo zavolat mámě či babičce, abyste se ptali, dokud to jde.