Přiznám se, že po dočtení této knihy jsem chvilku marně hledala slova, kterými bych popsala, jak na mne kniha působila a jaký dojem zanechala. Bůh ví proč se mi tato kniha nehodnotila zrovna nejlehčeji. A přitom mne vlastně bavila. Autorovi obecně nemohu upřít, že píše velmi čtivě, jeho styl psaní mi velmi sedí. A platí to konkrétně i pro Café Groll. Kniha se mi četla celkově velmi dobře, napsané je to svižně a přímočaře, člověk se do toho ponoří raz dva. Rozhodně nemám pocit, že bych se při čtení nudila. Celková atmosféra knihy na mne působila velmi jemně, skoro až snově s určitým nádechem melancholie. Možná to působí trochu podivně, vzhledem k obsahu knihy, ale já to z toho bůh ví proč cítila. Postavy samotné jsem si vlastně vcelku oblíbila, byť se k většině z nich přiblížíme jen povrchově. Jde přeci jen o novelku, která na svém prostoru příliš neumožňuje hlubší ponor do povah postav. Každopádně musím říct, že mne překvapil ten konec, který na určité aspekty příběhu vrhl zcela nové světlo. Přesto mi na knize něco chybělo, abych hodnotila naplno, ale asi tu v tuto chvíli neumím popsat přesně. Kniha nicméně určitě stojí za pozornost a já ji mohu doporučit.

Autor ma zaujal už knihou Sběratel sněhu, ktorá sa mi veľmi páčila svojim spracovaním, takže pri Café Groll som svojim spôsobom išla na istotu, že i táto kniha ulahodí mojej čitateľskej dušičke. Opäť sa čítanie stalo pre mňa zážitkom, pri ktorom mi najviac imponovalo dobové stvárnenie čias minulých a úžasná atmosféra. Užívala som si prerozprávanie spomienok bývalého lekára padlých žien z dvoch perspektív, kde ma zaujala práve rozdielnosť ich vnímania z pohľadu oboch rozprávačov. Perfektná charakteristika postáv pridáva tejto novele ešte ďalší pomyselný punc kvality. Na záver musím dodať, že sa teším na ďalšie diela tohto talentovaného autora.