Smrt před úsvitem

Po několika málo přečtených stránkách jsem si vzpomněla na film Stůj při mně, což je adaptace povídky Stephena Kinga, Tělo. Pan McCammon má totiž velmi podobný styl vypravování. To mi přišlo moc fajn a hodně mi to sedlo. Mám moc ráda takové nostalgické návraty do dětství. Klukovská dobrodružství. Parta kamarádů. Krásná výpověď o životě, přátelství a naději. V této knize je tolik příběhů a odboček, které by vydaly na samostatné romány. Tady to ale tvoří dokonalou mozaiku a všechno sedí přesně tak jak má. Když jsem se blížila konci vyprávění, tak mi najednou začalo být líto, že Coryho a jeho kamarády za chvilku opustím. Proto jsem si knihu přečetla znova a měla jsem ten samý pocit, těžko se mi s ní loučilo. Zažila jsem s ní totiž spoustu krásných chvil. Tohle vyprávění se mi zarylo velmi hluboko, opravdu velmi hluboko a dlouho to tam zůstane. Asi navždy, protože si to právem zaslouží.

Kniha je pro mě dobrá tehdy, když mě chytne hned od začátku, líbí se mi styl autora, má krásné obraty, myšlenky a přirovnání, kterých si při čtení všimnu, z tohoto důvodu musím mít po ruce lepící záložky a tužku, příběh je rozvětvený a propracovaný a myslím na něj často přes den, je mi jedno, jak dlouho to čtu a nevyhlížím, co dalšího si vezmu a při cestě domů z práce mě při myšlence, na co se těším, napadne jako první, že až si zalezu na chvíli s knížkou... :-) A tohle všechno byla tato kniha. Komentoval se tady i ten název, no, z vlastní zkušenosti musím říct, že si myslím, že pojmenování Smrt před úsvitem tomu za mne uškodilo, protože i já jsem velmi dlouho váhala, jestli to chci číst, dělalo to na mě prostě dojem další z kriminálek, které se vydávají jak na běžícím pásu a povětšinou mne zklamou. Tohle je kniha o životě, krásně podaná očima chytrého kluka, s přesahem a se zamyšlením nad mnoha tématy. Co všechno by se o tom dalo ještě napsat, ale stačí prostě jen, že jsem moc ráda, že mě tahle kniha neminula.... Ukázka z textu: "Nikdy jsem pořádně nechápal, co přesně má reverend Lovoy na mysli, když mluví o" nadhledu". Teď jsem tomu porozuměl. Znamenalo to být schopný vzdát se něčeho, co máme rádi, umět najít něco pozitivního i na ztrátě, která nám zlomí srdce. "