Bitevní hranice Země

Až jednou bude někdo sepisovat biografii Roberta McCammona, zjistí, že mu civilizace v dětství provedla něco strašlivého. Protože jiné vysvětlení pro eskalaci toho, jakým způsobem jí to oplácí ve svých románech, jednoduše nemám. S elegancí rozeného mučitele jde až na absolutní dřeň utrpení, které následně přenáší do psaného slova v duchu nejděsivějších maleb Hieronyma Bosche. Tentokrát kombinuje apokalyptický horor s klasickou science fiction o zničující invazi, kdy lidé ani tak nebojují proti někomu, jako spíš o holé přežití. Gorgoni a Cypheři totiž usoudili, že Země je ideální plácek na válku a pustili se do sebe vším co měli nebo co by teprve stálo za vyzkoušení. A právě ta totální bezvýznamnost v konfliktu dvou mimozemských ras je v tomhle ohledu naprosto dokonalá. Jen škoda ústředního mesiášského motivu, díky kterému se zápletka nevyhne nejednomu dějovému deus ex machina. Přesto příběh uhranul děsuplnou imaginací, jež pro mě na současné literární scéně jednoduše nemá konkurenci.

První seznámení s autorem proběhlo s Maskami apokalypsy, které byly rozhodně hodně povedené, takže další setkání bylo nevyhnutelné. Vybral jsem tento titul i díky moc povedené obálce a těšil jsem se s očekáváním další postapo v podobném duchu. Dostal jsem tentokrát zajímavý, neotřelý námět dvou mzáckých ras, které si to přišli rozdat na matičku Zem a osud homo-sapiens je jim jaksi u buřtu, pokud je nesemele soukolí bitev, tak na ně čeká přerod ve zmutovaná monstra. V místě hrstky přeživších se ale objeví jeden mladík, který by mohl odvrátit konec díky pomalu se projevujícím mocným schopnostem a společně se vydávají na krvavou cestu za záchranou. McCammon se rozhodně nebojí postavám přihulit pod kotel, případně jim připravit krvavé finále, jak jsem zmiňoval námět hodnotím hodně vysoko, do mínusu mi vychází motivace a smysl vzájemného válečení obou ras, zakončení a celé to mesiášské význění – 70 %