Objednávka

Slovensko 30 let poté

Slovensko 30 let poté
E-kniha

71 % (29 Hodnocení)

Slovensko 30 let poté

71 % (29 Hodnocení)

E-kniha - epub, mobi

rok vydání 2022

Ihned ke stažení

Podrobnosti

O knize

Kam se ubíral slovenský národ za uplynulých třicet let samostatnosti? \nPrecizně zpracovaný vhled do dění u našich sousedů a na vývoj vztahu Slováků a Čechů od jednoho z nejuznávanějších českých spisovatelů současnosti.\n \nPřed třiceti lety zanikl společný česko-slovenský stát. Každá z obou nových národních...
Kam se ubíral slovenský národ za uplynulých třicet let samostatnosti? \nPrecizně zpracovaný vhled do dění u našich sousedů a na vývoj vztahu Slováků a Čechů od jednoho z nejuznávanějších českých spisovatelů současnosti.\n \nPřed třiceti lety zanikl společný česko-slovenský stát. Každá z obou nových národních společností se, teď už sama,...
Kam se ubíral slovenský národ za uplynulých třicet let samostatnosti? \nPrecizně zpracovaný vhled do dění u našich sousedů a na vývoj vztahu Slováků a Čechů od jednoho z nejuznávanějších českých spisovatelů současnosti.\n \nPřed třiceti lety zanikl společný česko-slovenský stát. Každá z obou nových národních společností se, teď už sama, vydala po vlastní cestě. Od té doby se říká, že vztahy obou národů jsou lepší než kdykoli v minulosti. A asi je to pravda, příčiny většiny dřívějších konfliktů odpadly. Víme ale jedni o druhých dost? Neplatíme za to oddělení větší vzájemnou lhostejností? \nSpisovatel Pavel Kosatík (1962) se zabývá historií 19. a 20. století. Napsal životopisy T. G. Masaryka, Jana Masaryka, Ferdinanda Peroutky, Pavla Tigrida, Věry Čáslavské, Emila Zátopka a dalších. Je autorem řady knih esejistických, scenáristou televizních cyklů Samizdat a České století.\n \nVe své předchozí knize Slovenské století (2021) zmapoval vývojový oblouk, který slovenská společnost opsala v letech 1918–1998. Nová kniha dovádí dění na Slovensku do současnosti. Opírá se o přesvědčení, že Slováci se Čechům za tu dobu vzdálili víc, než si Češi stačili včas uvědomit. A že je to oboustranně škoda. Česko-slovenský potenciál možné pomoci a spolupráce zdaleka není využitý na 100 procent. Poučeni třemi dekádami samostatnosti, měli bychom i pod vlivem současných nových geopolitických hrozeb hledat nové cesty k sobě. Jedni druhé potřebujeme ještě víc než kdysi.\n \nDoplněno o 16 stran barevné fotografické přílohy.\n

Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu

Ve spolupráci s Databazeknih.cz

71%

(29 Hodnocení)

Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz 

Populární hodnocení

20.11.2023

4

O dost horší než Slovenské století /to je poctivá kniha vyfutrovaná mnoha prameny/. 30 let poté je spíše názorovou knihou ve stylu Fico zly, Čaputová hodná. Tak jednoduché ale Slovensko není. A autor dal v předešlé knize najevo, že to ví.
O dost horší než Slovenské století /to je poctivá kniha vyfutrovaná mnoha prameny/. 30 let poté je spíše názorovou knihou ve stylu Fico zly, Čaputová hodná. Tak...
O dost horší než Slovenské století /to je poctivá kniha vyfutrovaná mnoha prameny/. 30 let poté je spíše názorovou knihou ve stylu Fico zly, Čaputová hodná. Tak jednoduché ale Slovensko není. A autor dal v předešlé knize najevo, že to ví.
Číst více
3.12.2023

1

„Slováci si myslí, že jsou slabým národem, protože mají nedlouhé dějiny. Začínají víceméně až tím Štúrem v třicátých a čtyřicátých letech 19. století, kdy spousta národů byla buď na svém vrcholu, nebo už těsně za ním. Některé národy od té doby na svou dávnou zašlou slávu dokonce už jenom vzpomínají. Slováci by si přáli být taky takoví. Staří. Ale jsou mladí. Kromě nich samých to nikomu jinému nevadí.“...
„Slováci si myslí, že jsou slabým národem, protože mají nedlouhé dějiny. Začínají víceméně až tím Štúrem v třicátých a čtyřicátých letech 19. století, kdy spousta...
„Slováci si myslí, že jsou slabým národem, protože mají nedlouhé dějiny. Začínají víceméně až tím Štúrem v třicátých a čtyřicátých letech 19. století, kdy spousta národů byla buď na svém vrcholu, nebo už těsně za ním. Některé národy od té doby na svou dávnou zašlou slávu dokonce už jenom vzpomínají. Slováci by si přáli být taky takoví. Staří. Ale jsou mladí. Kromě nich samých to nikomu jinému nevadí.“ Kde skončil ve Slovenském století, chtěl Kosatík původně pokračovat knihou fejetonů, nebo snad rozhovorů z cest po Slovensku, ale s blížícími se slovenskými volbami si všiml, že se Češi ve slovenských věcech (možná) orientovali naposledy v 90. letech, že vlastně tehdy naposledy k nim měli osobní vztah a že je třeba jim posledních 30 let srozumitelně shrnout. Horká jehla si ale vybrala svou daň. Chyby a výmysly střídají cringe myšlenky (jako např. že Zuzana Čaputová by potřebovala ve slovenské politice víc slušných mužských partnerů), jde se po povrchu a vlastně se neřeší společenský vývoj nebo proudy. Pořád je to ale ten skvělý vypravěč Kosatík, který nenudí a umí posvítit na poutavá místa. Na otázky kultury a menšin - pro Čechy těžko pochopitelnou maďarskou otázku i na moc dobře představitelnou absenci Romů v našem vnímání občanské společnosti. Nebo na vidění našich, ať už českých nebo slovenských, dějin jako dějin prostoru, a ne národa. O hrdinech, jakými byli Matúš Čák Trenčanský, Juraj Thurzo, Imrich Thököly, František II. Rákóczi nebo Andrej Hadik si jako o svých přeci nemusejí vyprávět jen Maďaři, když během 150 let vrcholící osmanské okupace byla vlastně Horní země těmi jedinými Uhrami, které zbyly. „Nejsme jen dědici selských vzbouřenců, ale i hradních pánů, měšťanů, biskupů, obchodníků, mýtných, krčmářů, prostitutek, lapků a zbojníku, kameníků stavějících naše katedrály v německých městech“ (Ľubomír Lipták). „Filosof Karel Kosík, jeden z mála, kteří se vymykali, kdysi napsal: ,Česká otázka je otázkou světovou, ale praktickou zkouškou této světovosti je slovenská otázka. V jistém smyslu dokonce můžeme říci, že podstatu české otázky tvoří slovenská otázka. Myslel to jako duchaplný vtip. Parafrázoval tím Masarykův projev z roku 1922, ve kterém tehdejší československý prezident označil za jedinou skutečně ,českou otázku tu německou, tedy budoucí účast českých Němců v československé vládě, kterou se podařilo zařídit v roce 1926. A zároveň i Kosík, stejně jako kdysi Masaryk, pojmenovával obtížné české vyrovnávání se s oběma otázkami. Jejich obtížné spění k sebepřesahu. Češi svou slovenskou otázku, nechť je to na tomto místě řečeno už naposled, ve společném státě nezvládli. Není proto vlastně skoro divu, že od roku 1992 tak obtížně hledají své místo ve společné Evropě. Smysl své přítomnosti v ní. Jako ,euroskeptici po léta kritizovali a de facto rozbíjeli Evropskou unii podobným způsobem, jakým předtím rozpustili Československo. V roce 1918 část jejich předků uvěřila, že jsou schopní vyšší než jenom česky národní syntézy, ale potomci na to nestačili. Měli bychom zkusit být lepší než oni.“
Číst více Číst více

Více od autora:

Pavel Kosatík

Verze vašeho prohlížeče je zastaralá!

a může vykazovat chyby v průběhu nákupu či v samotném zobrazení.
Pro nerušený nákup aktualizujte váš prohlížeč na nejnovější verzi nebo zvolte jiný prohlížeč.

Otevřít v Microsoft Edge Přesto pokračovat