O této knize bylo v poslední době docela dost slyšet, zdá se mi, tak jsem ji chtěla vyzkoušet. Navíc ráda dávám šanci českým autorům, které ještě neznám. A bylo to velmi zajímavé setkání. Obsahově to bylo velmi niterná a intimní sonda do duše člověka, který se potýká nejen se sebou samým, ale i s rodinnou historií, která se za ním nemilosrdně táhne se vším všudy, a také se světem. Autor tu v tomhle ohledu nastavuje zrcadlo, které bez příkras zobrazuje hlavního hrdinu a jeho bolestivé zkušenosti vyvěrající z nepochopení a nepřijetí ve společnosti. Je to sonda do toho nejhlubšího nitra člověka, kam si jedinec ukládá své vzpomínky a zkušenosti. Nitro, kde člověk zůstává sám se sebou. V případě této knihy to působilo jako neuvěřitelně osamělé místo v sobě samém, kam si člověk léta nikoho nepouští tak dlouho, až ten pomyslný pohár přeteče a hlavní hrdina se o těch svých vzpomínkách na svůj život rozhodne vyprávět - snad tak ulehčit právě svému nitru? Autor tu pracuje s tématem paměti - co si jak kdo pamatujeme, co si náš mozek chce pamatovat, v jakém světle, jak moc zřetelně... a co naopak chce zapomenout, co náš mozek raději zkreslí. To vše tak, aby pak čtenáře napadala myšlenka - kde je teda ta pravda? Co je ta skutečnost, oproštěná od emocí, faktická pravda nezatížená vlastními mylnými interpretacemi a nezamlžená nánosy emocionálního balastu? A lze se vůbec takové pravdy dopátrat? A stojíme vůbec o to? Nevím, možná tu jen filozofuju, ani nevím, jestli to vůbec dává smysl, ale tohle se mi honí hlavou, když o této knize po přečtení přemýšlím. Hodnocení dávám vysoké, akorát jednu hvězdu jsem ubrala - úplně mi nesedlo, že je kniha psaná ve druhé osobě - du-formě. Ale to je asi můj problém, protože s touto formou nemám v literatuře tolik zkušeností, nemám tuto formu tak načtenou, a tak se mi to tady nečetlo úplně nejlépe. Kniha Rozložíš paměť bývá přirovnávána k tvorbě E. Louise (Skoncovat s Eddiem B.) - toho jsem ještě nečetla, takže sama srovnávat nemohu, ale určitě tomu teď chci dát šanci. Každopádně Rozložíš paměť hodnotím 4 hvězdami z 5 a určitě mohu doporučit.

Vynikající. Obě ceny zasloužené. Drásavá zpráva o těch, kteří nezapadají. A o těch, kteří jsou rádi, že jsou rádi, a tak to dávají všem sežrat, ať už vědomě či nikoliv. Skvostný jazyk a metafory propletené jako přerovská deka, co vás přišpendlí do proleželé a prochcané matrace a nepustí. Je v útěku spása?