Protože se stmívá

Každá z těch povídek má rozhodně svůj originální nápad. Až s překvapením jsem si při čtení uvědomovala, na jak obyčejná a všední témata se dá sci-fi našroubovat. Fantazie těm příběhům v žádném případě nechybí. Ale někdy pro mě byla zprostředkovaná až příliš náznakově, až tak moc, že se mi nepovedlo autorce do hlavy nahlédnout, abych pochopila. Četla jsem od Jany Rečkové už jiné knížky a ty se mi líbily moc. Možná proto, že měly daleko více prostoru, na kterém se mohl příběh rozvinout a zároveň mohlo dojít k vysvětlení. Možná nejsem tak úplně povídkový typ. I když povídky běžně čtu, takže možná nejsem jen ten správný člověk na čtení povídek od paní Rečkové. Zkusím se držet knížek.

Jana Rečková, s níž se teprve seznamuji, je zřejmě žena mnoha stylů vyprávění a žánrů. Jedno se však napříč jejím spektrem táhne neustále – úderná stručnost a přímost. Zatímco ve Virtuálních vrazích jsem ji proto milovala, její povídková forma u mě zase poněkud propadla. Obzvláště v některých povídkách, které mi nápadem přišly naprosto geniální, až přílišná stručnost naprosto zabila pointu, která by mohla být dobrá, kdyby se jí věnovala víc jak jedna věta. Na druhou stranu s formou povídek vyjma Japonců bojuji tak nějak plošně, takže problém bude asi jen ve mně. Jinde však pointa byla dotáhnutá k mé spokojenosti a text mi doslova sebral dech. Ať už šlo o sci-fi horor, městkou fantastiku, thriller či prostě jen skoro obyčejný život několika bývalých, často jsem narážela na prvky, které mě naprosto konsternovaly, o nichž jsem musela přemýšlet nebo u nichž mě přes vší korektnost a zjemnělost kolem rozhodila nahá a ničím nezastřená upřímost odprezentování. Odhalení pravdy, něčí smrt, rozloučení… Běžná věc, přesto mě tady často udeřila do srdce. Také musím pochválit originalitu. Ve sbírce nenajdete jedinou povídku, která by neměla alespoň špetku neotřelosti – buď zcela novou ideu, nebo nový pohled na již známou. I po měsíci mi stačí se podívat na název nebo velmi krátký úryvek textu a vše se mi jasně vybaví. A to už v mém sklerotickém případně sakra něco znamená! Mám-li ze sbírky vytáhnout kusy, které stojí za zmínku, rozhodně to budou nostalgická a lehce hororová Poslední píseň Tonyho M, brutální a neotřelé Nové bydlení či lehce necudná zato velmi hororová sci-fi Nebylo ráno. Nejméně mě i přes mou lásku k podpatkovým botám zaujala Sedm a více mil, jejíž smysl mi naprosto unikl.