Pražský cintorín

No, s tímto příběhem mi dal autor docela zabrat. Složité čtení, které mě donutilo doplnit si i další vědomosti o této době a tématu. Ale nelituji, ztráta času to rozhodně nebyla.

Zdá se, že i zdejší komentáře jsou hřbitovem: jsou tady zakopány ambice přečíst tuto knihu. Upřímně řečeno, znám spoustu komplikovaných, nečitelných a do sebe zahleděných autorů, v moderní literatuře je jich koneckonců plno, ale Eco mezi ně nepatří. Přinejmenším v Pražském hřbitově určitě ne. Naopak, připadne mi, že každý další jeho román je přístupnější a čtivější. Až mu bude sto dvacet, vrhne se na leporela... a jak ho znám, budou i ta geniální. Když to srovnám s šíleností, kterou bylo Foucaultovo kyvadlo, je josefovský krchov skoro dobrodružnou prózou určenou pro chvíle zábavy a oddechu. Jako bonus pak přichází ona grácie, se kterou je chycen za ocas duch doby; v tomto případě oné doby, kdy se umění mystifikace pomalu přeneslo z aristokratických dvorů a intelektuálských komůrek a takříkajíc zlidovělo. Asi je lepší trochu znát historické pozadí, aby si člověk vychutnal různé vtípky, ironické šlehy a šťouchy, ale není nutné být expertem nebo mít mozkovnu větší než patnáct set centimetrů krychlových. A i ten, kdo strávil posledních dvě stě let na Měsíci a netuší, že na Zemi proběhlo nějaké devatenácté století, se pravděpodobně bude bavit - stačí jen přistoupit na hru a odhodit předsudky typu "každá věta, která není holá, musí být nudná" nebo "každý popis večeře musí končit exitem čtenáře vinou příliš dlouhé chvíle". Umberto je totiž rozený bavič; skoro by se chtělo napsat šašek. Pražský hřbitov považuji za možná nejvtipnější knihu, kterou jsem za posledních pár let četl - utahuje si úplně ze všeho, z Němců, Čechů, Francouzů i Italů, když máme zůstat u národností. Nejchvályhodnějším důsledkem Ecova psaní je ovšem to, že do ruda rozpaluje jistý typ lidí; respektive rozpaloval by je do ruda, kdyby už dávno rudí nebyli. Jde o všelijaké žrouty vší moudrosti světa s hlavou ukrytou v lesklé alobalové přilbici (za účelem odstínění telepatického odposlouchávání CIA a Mossadem). Tito lidé, kteří ve všem vidí spiknutí Židů, Američanů, papežských nunciů, Mormonů, zlotřilých spisovatelů, zvrhlých vysokoškolských studentů a dalších odpudivých složek společnosti, jsou v některých zemích rozšířeni více než jinde - a promoření České republiky bude pravděpodobně patřit k nejvyšším na světě. Za všechno vždy mohou ti ostatní, ti jiní, a proto je potřeba s těmi ostatními, s těmi jinými zúčtovat! Pražský hřbitov je tak trochu reportáží z kuchyně, ve které se pro tyhle bojovníky za světový mír vaří.