Povídky

Jazyk, poetika a vidění venkova minulého století jsou naprosto fenomenální a nedostižné. Ale, že se to čte výborně, si úplně netroufnu tvrdit. Závratné propasti rozhodně. Až tak závratné, že při čtení ve spěchu působí tísnivě. Sklíčeně. Čtenář potom může dlouho hledat pointu povídky. Třeba té Do města, tak jako já. A snad ji ani nedokáže obléci do slov. Zůstává jen tichý úžas nad vnitřním světem autora. Básníka jitřního zraku. Nad jeho odevzdaností, hloubkou víry, která proniká i temnoty a hlubiny beznaděje. Nad jemností až nepatrností humoru skrytého právě mezi saháním do prázdna a tvrdostí lidských srdcí. Nad odevzdaností a trpělivostí, které se bez víry pomalu vytrácejí protože jsou často nad pouhé lidské síly. Nejpůsobivější a nejbližší byla pro mě povídka Domov a celkem mě pobavil Husopas.

Nikdy jsem nebyl příznivec povídek.Výjimku jsem udělal u Sapkowského cyklu o Zaklínači a teď u povídek pana Čepa.Vlastně nevím co napsat,ještě ve mně doznívá úžas ze čtení a vzrůstá úcta a pokora před mistrovským dílem.Myslím ,že pan Čep měl obrovský dar vnímavosti,citlivosti a popisu vnitřního stavu člověka.Člověka,který v životě místy prožívá hrůzu před stínem smrti a zároveň touhu a jakoby jistotu po lepším a věčném životě a domově za tou oponou,kterou musíme všichni projít.Tento fakt je v každé povídce více či méně zdůrazňován místy téměř až do horrových forem.Skvělé popisy vesnického života a lidí vycházejí z autorova života na vsi ,pochází z deseti dětí.V ediční poznámce je věta,že čtení povídek vyžaduje určitou čtenářskou kultivovanost a Čep by měl být pomalu "spásán či popásán"Ano tyto perly se musí číst pomalu a vstřebávat.Dílo velmi dobře vystihuje komentář níže Chestertona.Pro mne osobně to byla jedna z literárních událostí mého života. Doporučuji.