Básnické spisy

Když jsme nedávno jeho sbírku "Svítání na západě" dostali jako téma jednoho literárního semináře, radost jsem zrovna neměla a rozhodně jsem nezáviděla tomu, kdo si ho na referát vytáhl jako "Černého Petra". Jako autor mě děsil. O jeho díle jsem samozřejmě nějaké ponětí měla, byť je to již řádka let, co jsem se s ním seznámila... a moje čtení se tehdy podobalo spíše "nucenému" zápasu. S obavou a velmi opatrně jsem tedy knihu otevřela... a musím přiznat, že jsem byla mile překvapena. Jako by ze mě někdo sňal prokletí, které mne ve spojení s podobnými básníky provázelo, a mé emoce, namíchané z bázně, posvátné úcty, obav, strachu a předsudku, že "takovým dílům nikdy neporozumím", vzaly brzy za své. Jak jsem zjistila, nejsou vůbec na místě. Ale číst takové velikány není jen tak: předpokládají čtenáře zdatného, zkušeného a poučeného; nárokují si jej celého, vyžadují jeho maximální pozornost, spouštějí celou řadu asociací, vyvolávají řetězce otázek bez možnosti dopátrat se těch správných odpovědí - a vůbec zkouší jeho trpělivost, když mu na ramena nakládají břímě svých slov. Zvlášť Březina nikoho nešetří. Vrstvení vzletných metafor, jimiž víří prach naší obrazotvornosti , magie slov a kosmického čarování, s nímž nás bere do jiných světů, odkazování k čemusi tajemnému, mystickému a nedosažitelnému, síla paradoxů, s nimiž se v životě setkáváme, obracení se k entitě, kterou nazýváme Bohem... a vedle toho náš všední život s vědomím konečnosti, smrt jako nový začátek, bolest, samota, láska, naděje, smíření... Zalíbil se mi pobyt v tomto jím stvořeném světě. Užívala jsem si, jak pracuje s jazykem, s metaforami... Bavilo mě "překládat si" ty jeho "věčné anakoluty spletitých, dlouhých vět" do běžné řeči, abych mu aspoň trochu porozuměla. Zaujala mě krása jeho oxymór, nečekaných synestézií a dalších výrazových prostředků... a nejvíc mě uchvátila ta preciznost, na níž vystavěl svůj verš. Jsem moc ráda za lektory, kteří nás trpělivě zasvěcují do problematiky výkladu jednotlivých děl a autorů, ukazují nám cesty, jimiž se naše interpretace mohou ubírat, a zároveň nás šikovně ponoukají k interpretacím vlastním. K nemalému pochopení mi pomohl i komentář J. Vojvodíka, zmíněný v závěru této knihy, a studie Miroslava Červenky, které doporučuji všem, kteří se o téma zajímají hlouběji. A těm, kteří váhají, vzkazuji: nebojme se poezie. Nebojme se děl "velkých" básníků. Nebojme se žádných básníků. A rozhodně se nebojme interpretace. Úkolem čtenáře opravdu není "nadrtit se" nějaká fakta, metody a postupy, a pak je bezhlavě "aplikovat" na dílo nějakého básníka. Čtení poezie není pitva. Není to "flákota masa", jíž je třeba dle daných instrukcí "rozřezat co nejprecizněji", abychom od "operace" dostali, co potřebujeme, tedy jednotlivé "součástky" v co nejlepším stavu. Samozřejmě že vnímání specifického básnického jazyka od nás vyžaduje jisté znalosti, hlavně tedy dobové souvislosti včetně kontextu díla. Neměli bychom se však bát otevřít bránu vlastním dojmům a své asociace si plně užívat. Neexistuje "jedno jediné a správné možné" řešení - poezie není matematika. I proto doufám, že si Březina najde své obdivovatele, přestože jej někdo může považovat za autora dávno přežitého. Má co říci i dnes - a věřím, že své čtenáře bude nacházet dál. Těžko říct, jak by jeho tvorba vypadala, kdyby se skutečně věnoval tomu, s čím původně začínal - psaní realistických románů. Takhle však máme velkého básníka - a přestože jsme malá země, můžeme klidně říct, že autora světových rozměrů. ...Zpívaly hořící hvězdy Každou vteřinou, vždy na svém místě v mystickém tanci světů kroužíme kosmem. V zářící sféry duchů sáláme svůdné krásou. Kolem hlav našich aureolami zlaté vlasy se jiskří, napínané jak zvonící lasa vichřicí letu. Do tváří našich, jež v extázi hoří, chladivé věky nám vanou a schvácené štěstím letu svého, zářením bolestné rozkoše vysílené, s výkřikem, jenž leží nekonečnem, harmonický a jásající, klesáme, mystické tanečnice, a v krvi své, jako pohřbené v růžích, umíráme. Vstupují sestry na naše místo, běloskvoucí, a v písni, jež soumraky věčna se valí, vlnami stále vzrůstajícími, v nové a nové prostory postupuje v mlhovin prachu pozdviženém zářící předvoj mysteria.

Vynikající soubor.