O ztrátě identity a etickém rozměru bytí. Z díla Josefa Topola vybíráme pět her, vystihujících konstantní témata jeho tvorby: zobrazení rozpadu světa, v němž byl člověk pevně svázán s přírodou, a zachycení složitosti mezilidské komunikace. V lyrickém dramatu z kolektivizovaného venkova Konec masopustu (1963) Topol naplno rozvinul svůj básnický talent, když prolnul každodenní realitu se symbolikou karnevalového převrácení hodnot; v existenciální hře Kočka na kolejích (1965) experimentoval s možnostmi dramatického dialogu; v citově hořké jednoaktovce Hodina lásky (1968), balancující na pomezí skutečnosti a snu, poukázal na neschopnost člověka žít přítomností; v podobenství o krizi lidské identity Sbohem Sokrate (1976) zachytil bezvýchodný stav společnosti v době normalizace a do bilancující tragikomedie Hlasy ptáků (1989) promítl nejen vlastní, ale v zásadě i generační stesk nad uplývajícím životem. Lenka Jungmannová v průvodní studii představuje celou Topolovu dramatickou tvorbu, již zasazuje do širších kulturních souvislostí. Součástí této reflexe jsou i kritické ohlasy vzniklé při příležitostech inscenací her. Ve svazku jsou dále dokumentovány údaje o knižních vydáních a překladech dramat i o jejich scénických nastudováních.