Pole a palisáda

Úžasné čtení, velká literatura. Dokonce by se dalo říci, že se text blíží básni v próze, podobně jako Markéta Lazarová pana Vančury - inspiraci stylem Markéty pan Miloš Urban ostatně sám uvádí, když o své novele Pole a Palisáda mluví. Musím napsat pravdu v tom, že pojetí pověsti o Libuši, jaké si autor našel, se mi velice nelíbí, nedivím se tomu, když je pak vystaven kritice za antifeminismus. Na druhou stranu si říkám - jeho věc. A napsané je to krásně, krásně, krásně.

Pravděpodobně jediný román svého druhu o české mytologii, který se sice asi nezařadí po bok Gravesova Zlatého rouna nebo Fühmannova Promethea, ale konečně tu máme převyprávění vlastní pověsti, k níž Urban přidal mytické prvky a popral se s tím velmi dobře. Vždy mě připadá, že knihu psala ženská, celá je procítěná, o ženách, snad bez stopy nějakého mužského principu. Nevím, jestli se Urban umí opravdu tak vžít, nebo je to něčím jiným - ale pomiňme spekulace. Tohle dílo bych si chtěl představovat především jako start k novému trendu, první díl nějaké rozsáhle potencionální antologie - z toho důvodu je škoda, že se mu nedostalo většího ohlasu. Dílo je velmi sugestivní a s pověstí nakládá řekl bych velmi dobře, ale rozsahově a dějově je poněkud komorní a útlé (to nesouvisí s množstvím stran). Pověsti by asi svědčila větší epičnost. Knihu si myslím ještě daleko víc užije ženská část populace (mě by se líbilo spíš převyprávění takové lucké války nebo podobně). Jelikož jde o mýtické vyprávění, diskutovat o tom, zda věž ze soli je praktická, drahá nebo jaká, a o podobných věcech může jenom opravdový ychtyl - to je jako přemýšlet, jestli titáni náhodou nebyli moc velci, aby se nezhroutili pod tíhou vlastního exoskeletu. Mimochodem, audiokniha se Somrem je naprosto skvělá.