Po sezoně

Brak v té nejryzejší formě. Původně jsem chtěl říct nejnaleštěnější, ale na to kniha obsahovala příliš mnoho krve, utržených končetin a vůbec všeho, co lidské tělo dokáže vyprodukovat (už jste zaháčkovaný, co?). Knihu jsem četl po Epstein files a tak mi ona bestialita kanibalské rodiny vlastně nepřišla tak hrozná. Byla to taková krutější zvířátka. Co je to proti institucializovanému zlu v podobě běsnících miliardářů na jednom malebném ostrově? Či co je zavrženíhodnější, sežrat člověka, abych ukojil hlad nebo systematicky vykořisťovat celé národy v zemích třetího světa abych ukojil touhu po co největším bohatství a moci? Ajaj, to jsem trochu odbočil, pardon. Vraťme se k poctivému slasheru a netahejme do toho společenské problémy. Na začátku dostaneme delší expozici, díky které se seznámíme s hlavními postavami a něco se o nich dozvíme. To aby vám jich bylo aspoň trochu líto, až se s nimi bude dít, to co se bude dít (byli jste někdy na zabíjačce?). Jsou tu i další atributy - policajt před důchodem a jeho pomocník, neustálé popisy prsou (kterých si postavy všímají, i když se jim do baráku zrovna dobývají šílení kanibalové). Samozřejmě děti na straně zla (zde dokonce 11). Taky tu máme počáteční napínání, kdy záporáci pouze nahlížejí do oken. A gore. Strašlivý gore. Já osobně se v něm moc nevyžívám, ač jsem měl na střední období, kdy jsem poctivě nakoukával všechno možné od Romera a Fulciho k zapomenutým 80s bizárům (vraždící klauni, vraždící roboti, vraždící horník, vraždící sliz, vraždící hollywoodské kurvy s motorovými pilami (fakt)). Co musím ocenit je fakt, že oběti nejsou tupé, tak jako v podobným případech bývají ve filmech. Příklad - zjistí, že dům je obklíčen a kanibalové hlídají u dveří. Co udělají? Dají do hrnce vařit máslo a olej, aby ho střežícím kanibalům nalily na hlavy a tím si vytvořily únikovou cestu. To není tak blbé ne? Přibližně od poloviny kniha nabere to specifické tempo, kdy se vám nechce jít spát, dokud se nedozvíte, jak to celé dopadne, respektive kdo přežije. A vzhledem k tomu, že tento typ literatury dokáže i překvapit, čeká nás na konci fantastická scéna selhání vesnického policejního sboru. Já jsem spokojený. Není to můj obvyklý druh literatury a tak možná něco na knize nadhodnocuji, ale nedá se jinak - dávám 7 vyhřezlých střev z 10.

Pamatuji si, jak jsem tuto knihu před lety četl poprvé. Nějak jsem tušil, že ten Jack Ketchum nepíše úplně o koťátkách s chapadly, ale přesto to pro mě byl tehdy stejný šok, jako vstoupit do ledové vody. Je zvláštní, jak čas věci mění. Od té doby jsem četl už o dost ostřejší věci a to, co jsem zde prvně vnímal jako extrémní bruntál, dneska vidím jako kvalitně zpracované béčko, které svou látku pojalo velmi dobře. Pro seznámení se s Ketchumovkami jde nejspíš o ideální vstup, byť nečekejte žádný čajíček. V prvních dvou částech knihy smrdící zlo spíše obchází kolem a číhá, zatímco se čtenář seznamuje s šesticí lidsky vykreslených postav a jejich životy. V tomhle ohledu je zajímavé, jak si děj pohrává s konceptem „hlavní postavy“; víc nepovím, abych se vystříhal spoilerů. Další věc, která mě zaujala, je „zvýhodnění zla“ - což je věc pro horror typická, často spojená s nevědomostí obětí o hrozícím nebezpečí. Zde tupému zlu hraje do karet velká řada faktorů, zatímco oběti ví velký kulový a od začátku masakru jsou zahnané do kouta. Tahle neférovost vede k pocitům napětí a bezmocného vzteku, který se pak díky sympatiím k obětem daří přenášet na čtenáře. Závěrečná pointa je pak onou pověstnou poslední kapkou, takže díky díky díky za necenzurovanou verzi. V novém vydání od Carcosy nemohu opomenout ani na bonusovou povídku Dcera zimy, která do knihy až překvapivě zapadá. Je to povídka tichá, plíživá a s lehce očekávatelnou pointou, přesto pocitově zeje trochu do prázdna. Nejspíše proto, že jde přiznaně o vyřazený text z jiného autorova románu (Probuzená). Myslím, že Ketchumovy romány jen málokdo opustí jako stejný člověk. Kdybych to měl nějak shrnout, román Po sezóně je svým způsobem kniha o vaření... takže Bon Appétit!