Noc žen

Od Ketchuma asi najslabšie, čo som čítal. U mňa ďaleko vedú Dievča od vedľa a Po sezóne. Stále sa drží svojho typického, úsporného štýlu, ani slovo nie je naviac. Horšie sú na tom udalosti, celkový dej, ktorému chýba výraznejšia gradácia a hlavne nejaká pointa. Viac k premene, viac k prežívaniu postáv a k ich motívom. Zabi lebo zabíjajú je príliš málo. Inšpirácia Nocou živých mŕtvych a podobnými vecami je nesporná. A napokon, neprináša nič nové alebo neobvyklé.

Zatím třetí nejlepší věc, co jsem od Ketchuma četl. Po slabé a nevýrazné Schovce skvělé napravení chuti a víry v Ketchuma. Krátké, svižné, syrové a ryzí. Prostě Ketchum přesně podle toho, jaký si člověk o něm udělá obrázek. Ke konci to, pravda, lehce zmonotónní, ale rozjezd, průběh a nahození/vykreslení postav je hodně fajn. Stejně jako doprovodné ilustrace. Vytýkat se tak knize dají jen dvě věci – nevýrazná obálka a fakt, že je Ketchumovo povídání o knize, jejím (strastiplném) vzniku a pozadí jeho obsahu, umístěno hned na začátku. Tohle je fakt nefér, vůči těm, kteří rádi skáčou do příběhu naslepo a rovnýma nohama, bez informací a znalostí. Tohle prostě nechcete číst předtím, než si přečtete samotný příběh, už i proto, že v tom povídání Ketchum odhaluje, popisuje chování některých postav a jejich motivaci, potažmo nějaké dějové okamžiky. Takže pokud máte rádi, když se vám příběh odhaluje sám a nikdo vám ho nevykecává, doporučuji úvod číst až nakonec.