O tom Benešovi

Naprostý odpad, snad se autor aspoň vypsal ze svých traumat. Za vše může Beneš. Tedy my jsme tu měli před válkou i po ní Benešovu diktaturu? Kde byla celá vláda, Národní shromáždění? Proč se v září 38 Národní shromáždění nesešlo samo? Co dělaly tzv. demokratické strany v letech 45 - 48? Byli radikálnější než komunisté a glajchšaltovaly s komunisty Slovensko, kde volby 46 vyhrála opozice. Podivuhodná je úvaha, že kdybychom uzavřeli po roce 1918 strategické spojenectví s Itálií (stála o to??? - a mohli jsme, když Italové brutálně tlačili na našeho spojence Jugoslávii???), tak v Itálii nemusel být fašismus!!! Ano, i tohle píše P. Kosatík a myslí to vážně. Pokud jde o září 38, tak říká, že jsme se měli bránit a západní spojenci by nám přišli na pomoc. Toto máme historicky otestované. Jak dopadli Poláci, kteří měli smlouvu o vzájemné pomoci nejen s Francouzi, ale i Brity? Oba jmenovaní spojenci se omezili na pár letáků rozhozených nad Německem, v neděli se na Maginotově linii hrály mezinárodní fotbalové zápasy (ano Francouzi s Němci) a Britové Polákům sdělili, že víc udělat nemůžou, protože se do Polska do míst bojů dostat nemůžou. Tak třeba jsme bojovat měli, aspoň bychom tu nebyli a nevedli tyto nesmyslné diskuze, ale dopadlo by to stejně, jak to poznali Poláci. A nezpůsobil to Beneš.

Pro ortodoxní zastánce teorie o "zradě západu" to nebude lehké čtení. Autor staví postavu prezidenta do takové roviny, že například ona "nejkrásnější noc", jak pan Werich posléze nazval zářijovou mobilizaci, vyznívá zcela do ztracena ještě ve větší míře, než doposud. Pan Kosatík sice vyzdvihuje některé prezidentovy vlastnosti, uznává ho jako člověka nadmíru výkonného ve své profesi, nicméně obecná charakteristika vyznívá jednoznačně pejorativně. Nechci knihu rozebírat do detailu, ostatní čtenáři se toho zhostili dozajista lépe, než bych to udělal já. Takže jen podotknu, že můj vztah k Edvardu Benešovi nadále zůstává neutrální. Žádný prezident v historii čs. státu nebyl (dokonce dvakrát) postaven před tak osudové rozhodnutí pro budoucnost republiky. A ačkoliv bych si možná dnes rád četl o tom, že jsme se nepříteli v roce 38 postavili a bránili naši malou, krásnou zemičku, (ne)dokážu si představit morální dilema člověka, který ví, že jediné jeho slovo požene národ možná do ztracené války s nesmírnými ztrátami na životech. Nicméně ohledně zpracování tématu nemám výhrad. Kniha byla napsána poutavým stylem a člověk v ní nalezne jistě spoustu odpovědí na svoje otázky.