Návrat domů

Jana Kippová se vrací ve třetím díle. Musí se vyrovnat se smrtí svého bratra dvojčete. Ale to není jediné s čím se musí vyrovnat. Vzpomínky na otce se dennodenně vrací. Jde se jich vůbec někdy zbavit? Jde zapomenout na tyrana otce? Hledá své já v uměleckém světě, zkouší vytesat sochu z kamene, setkává se s novými muži….vzpomíná na Johna, později ho i navštěvuje. S Johnem přestože nemohli nikdy být spolu, nemohou být úplně ani bez sebe. Zkouší si najít cestu k dceři, ale jako by jí chyběly ruce k mateřskému obětí. Od lhostejné maminky a tyranského otce jí to nebylo dopřáno a ona neumí dát lásku tak, jak by měla, i když svou dceru miluje. Muže s kterými se seznamuje jsou také tyrani. Je to osud? Je to náhoda? Nebo je to podvědomí, aby se nenechala zlomit a vrátila úder tak i zemřelému otci? Surovost pocitů, která na vás útočí z této knihy asi nebude pro každého. Jana se plácala ve svém životě jak uměla nejlíp po traumatizujícím dětství. A autorčin styl přestože je bez velkých písmen, mnohdy slova dohromady, chybějící znaménka, vůbec to nevnímáte. Jen se hrabete v životních bolestech jedné dospělé ženy. Neuvěřitelně dobře napsaný i přeložený. Uf. Kniha mě rozložila.

Neuměla bych přesně říct čím to bylo, že mi tato série tak sedla... Možná ta bezútěšnost, ponurost, ten pocit zmaru, který mám v knihách ráda... Hrdinka, která mi byla blízká, se kterou jsem cítila a které jsem moc přála, aby se v tom jejím životě už konečně něco obrátilo k lepšímu. A aby to vydrželo.