Návrat domů

Jana Kippová se vrací ve třetím díle. Musí se vyrovnat se smrtí svého bratra dvojčete. Ale to není jediné s čím se musí vyrovnat. Vzpomínky na otce se dennodenně vrací. Jde se jich vůbec někdy zbavit? Jde zapomenout na tyrana otce? Hledá své já v uměleckém světě, zkouší vytesat sochu z kamene, setkává se s novými muži….vzpomíná na Johna, později ho i navštěvuje. S Johnem přestože nemohli nikdy být spolu, nemohou být úplně ani bez sebe. Zkouší si najít cestu k dceři, ale jako by jí chyběly ruce k mateřskému obětí. Od lhostejné maminky a tyranského otce jí to nebylo dopřáno a ona neumí dát lásku tak, jak by měla, i když svou dceru miluje. Muže s kterými se seznamuje jsou také tyrani. Je to osud? Je to náhoda? Nebo je to podvědomí, aby se nenechala zlomit a vrátila úder tak i zemřelému otci? Surovost pocitů, která na vás útočí z této knihy asi nebude pro každého. Jana se plácala ve svém životě jak uměla nejlíp po traumatizujícím dětství. A autorčin styl přestože je bez velkých písmen, mnohdy slova dohromady, chybějící znaménka, vůbec to nevnímáte. Jen se hrabete v životních bolestech jedné dospělé ženy. Neuvěřitelně dobře napsaný i přeložený. Uf. Kniha mě rozložila.

Nejlepší z celé trilogie. Celé to do sebe zapadne janakippová je obdivuhodná postava skvěle napsaná díky stylu psaní a zachování při překladu se na vás slova valí jako lavina a vy někdy nestíháte vstřebávat všechno co strhává s sebou, ale přesto nemůžete přestat číst. Syrové, no je to ze severu, ale vynikající.