Můj bratr

Tam v dálce severské tam v bělostné říši praská cosi v duši ..... To použiji jako motto tohoto drsného severského příběhu .... rodinné drama nejen v rodině Kippo .... Jana Kippo se chce vyrovnat s následky krutého dětství .... vrací se do malé severské vesničky, aby našla odpovědi na nevyjasněné otázky .... a pokusila se zachránit svého bratra .... Snaží se být silná .... i když sama nese značnou nálož .... Potýká se s možností odpuštění a zapomnění : .... V Bibli stojí odpusť nám naše viny.... Ale co to vlastně znamená odpustit ? Odpustit znamená jít dál .... Lze zapomenout na otce tyrana .... a matku, která se utíká k Bohu ? .... Neviděla děti toužící po bezpečí .... viděla jenom bezpečí božího slova .... Nelíbí se mi svět Jany .... i ona těžce hledá emoce ve vztazích .... jak věřit ? Jak umět dát to, co neobdržela ? Toto je výborně napsaná krutá sonda do tvrdé skutečnosti osamělého venkova .... A já uvítala ten závěr .... hledání nových cest .... Určitě se podívám i na pokračování.

Uf, to bylo čtení. Dva dny se nešlo odthnout. Předpokládaná bariéra - absence interpunkce, velkých písmen, sloučená slova, překvapivě vůbec nevadila. Bylo to pro mne o to intenzivnější čtení. Některé slovní obraty a zkratky mne uchvátily. Obdivuji, kolik čtenářů zde z knihy cituje. Já se nikdy nezastavím, neodtrhnu a nezapíši a pak lituji, zpětně dohledávám. Příběh drsný, jak bylo mnohokrát zmíněno. Kolik toho jeden unese a kde se to všechno bere? Je možno vystoupit z řady a dělat věci jinak? Je možno vše zpracovat? Já osobně doporučuji a jdu hledat druhý díl.