Naše matka

Tak pokud jsem tiše doufala, že v dalším osudu sourozenců Kippo přijde naděje, tak jsem se spletla .... Ten genetický molotovův koktejl je pronásleduje i nadále - a mne místy až mrazilo .... Hlavně co se týká ovlivnění jedince pseudo/vírou a zneužití postavení společenství, kde charakter rádobyvůdce určuje míru provinění a dává rozhřešení .... Ani po změně prostředí nejsou tito dva pochopeni - a Janiny flashbacky do minulých prožitků jsou hrozivé .... I odtajnění života jejich matky nepřináší vysvobození .... Jana s bratrem marně hledají cestu k emocím .... a prostředkem se stává fyzický kontakt .... .... Pojedla jsem z jeho těla a on se napil z mé krve .... a potom jsme se milovali jako bychom rozuměli významu slova milovat .... Protože služby a protislužby nemají s láskou nic společného ..... Ta závěrečná polární záře přinesla kapku naděje .... ale byla to pouze chvíle a Jana se opět řítí do tmy ..... Autorka dokáže skvěle vykreslit to chmurné prostředí a dusivou atmosféru.... A já teď budu zvědavá na závěrečný díl trilogie ....

Náročné čtení. Čtení, od kterého se nedalo odtrhnout... Ten příběh mě pohltil. Syrový, smutný, s probleskující nadějí, někdy i zcela bez naděje... Marný. Chvilku vydechnu a pustím se do závěrečného dílu. Ráda bych věřila v dobré konce...