Lux perpetua - Svetlo večné

Naši hrdinové dospěli na konec své pouti. Světlo věčné nechť jim svítí. Někomu na tomto světě a jinému zas na onom. Jsou možná i tací, kteří setrvají v nekonečné temnotě, ze které není cesty ven. Každý dle svých činů a zásluh. Bylo to putování komplikované a náročné. Přeplněné postavami, které se mnohokrát příběhem jen mihly, pronesly pár slov a nenávratně zmizely. Někdy ani na ta slova nedošlo. Vystačilo by jich na malou vesnici. Možná i trochu větší. Latinář musel plesat, zapálený historik zase s potěšením odhalovat ukryté odkazy a souvislosti. Běžný čtenář dozajista mnoho věcí nezachytil, nebo nepochopil, nebo přehlédl. Bůh ze svého stroje lezl tak často, až to ubíralo na napínavosti. Každopádně to byl zajímavý výlet do časů, kdy jedna skupina vyznavačů milosrdného Krista krutě vyvražďovala skupinu druhou, ve jménu víry, míru a nastolení pravého království Božího na zemi. V Bibli je totiž možné snadno najít ospravedlnění pro jakýkoliv lidský čin. Proto má člověk místo slov duchovních vůdců naslouchat především sám sobě. A k tomu nám dopomáhej Bůh.

Opět jako preřešlý díl, hlavní hrdina mě nebavil a děj se spíš vlekl, tedy až na pár světlých chvilek. Asi dobře, že to byl díl poslední, tedy autor to alespoň svatosvat slíbil :)