Přečteno jedním dechem, taky mě hrozně dostalo, že se Helena rozhodla na všechno kolem své lásky zapomenout. Rozhodně nejsem příznivce lidí, kteří se jakkoli angažovali za 2.světové války na straně nacistů - ba naopak, jak jsem již uvedla ve svých minulých komentářích týkající se tohoto tématu-, ale dostalo mě, že se ani nespojila s matkou Franze. Už jen tím, že jako příslušník SS byl souzen a mohla ulehčit jeho matce v tom, že by ji řekla o tom , jak ji i sestru zachránil - té matce by to určitě v dobách, kdy na ni svět hleděl jako na matku zločince moc pomohlo. A pokud je to podle pravdy, tak i pro prožitých útrapách , kdy jsem ji litovala , u mě Helena na konci ztratila body. Ale tím rozhodně nesnižuji kvalitu knihy. Je to pouze můj dojem

Knížka popisuje život v koncentračním táboře. I když jsou tam zmíněny i tragické události, tak se mě nedotkly tak citově, jako v jiných podobných knihách.