Kryštof Alois Lautner

Velmi zajímavá kniha o životě jedné z hlavních postav čarodějnických procesů na Šumpersku, protivníka inkvizitora Bobliga.

Hrozně těžko hodnotit odbornou knihu, proto každé hodnocení je nutno brát s rezervou. U Jaroslava Čechury nicméně oceňuji, že i přes velkou odbornost a evidentní znalost tématu a poctivé rešerše neměl potřebu psát rozsáhlou studii, ale relativně přístupnou knihu, která je co do délky stravitelná a v pořádku a čtenář má u ní málokdy pocit, že by se nad ním autor povyšoval. Je pravda, že nebýt Kladiva na čarodějnice, asi málokdo by jméno Kryštofa Aloise Lautnera znal. To ale vůbec nevadí, protože Čechura se pustil po jeho stopách a podává trochu jiný (a o mnoho realističtější a uvěřitelnější) pohled na tohoto duchovního, než to v rámci určité autorské licence udělali Kaplický, potažmo Vávra. Čechura se nebojí jít po jeho lidské stránce a ukázat ho jako "normálního" člověka, který i přes status duchovního velmi pravděpodobně hřešil a nejspíš se na Petrových kamenech skutečně objevoval, o nějakém čarodějnictví ale nemůže být ani řeč, i když se dá pochopit, že z tehdejšího pohledu se to tak mohlo jevit. V rámci seznámení s problematikou procesů a osobou samotného Lautnera je tato kniha ideální, protože srozumitelně popíše odraz doby, obecnou situaci duchovenstva a s ní související inkvizice. Je pravda, že autor je přece jen někdy až moc odborný a v množství informací neuvede, zda Lautnerovo přiznání bylo dobrovolné, nebo vinou mučení, takže nad ním zůstává i nadále jakási aura tajemna, je ale více než jasné, že úplně "jako slepý k houslím" k obvinění nepřišel. Celou dobu je ale kniha čtivá, neutápí se v přehršli odborných nebo cizích výrazů a její poznámkový aparát a odkaz na zdroje, byť hodně bohatý a několikastránkový, není tak zásadní, že by ho každý musel přečíst. S tím pak souvisí i to, že poznámek pod čarou je tu naprosté minimum. Kniha o Kryštofu Aloisi Lautnerovi určitě není pro každého, pokud vás ale zajímá historie a chtěli byste se dozvědět něco o zdejším středověku a fungování církve, je naprosto ideální. 75 %