Krvavý květ

Tak. A je to za mnou. Pořád nemůžu uvěřit, že je vážně konec... Co bych tady psala? Byla to skutečná emoční jízda a já si užila každou chvilku... I když mi tolikrát u knihy snad ještě nikdy slzy neukáply. Zpětně jsem šťastná, jak to celé skončilo. Těch posledních sto stran byly hotová jízda... (mimochodem, hodnotím velmi kladně také to, že úseky z Mictlánu mají tmavou barvu, četlo se to skvěle + že se v knize konečně objevil jistý temný bůh...:) Všechny linky se uzavřely, i když s jednou nás autorka nechala trochu vytrpět... Asi jediné, co chci, je tímto komentářem poděkovat Anežce Kočové za tak úžasnou sérii... stala se z ní navždy moje srdcovka, místo, kam se budu vracet v největší tísni. Kéž by si všichni na světě přečetli Květinové války... možná, že by si lidé konečně uvědomili, že "Až bude poražen poslední strom, až bude otrávena poslední řeka a uloven poslední pták, pak teprve pochopíte, že peníze se jíst nedají." Tlazohcamati huel miac, Anežko. Děkuji Vám :)

Finále Květinových válek bylo jednoduše epické. Miluju celou sérii, ale tenhle díl jednoznačně vede. Co se mi líbilo? Všechno! Ale pokud bych měla něco vypíchnout, pak... - (nejen) aztéckou mytologii, které tady dostaneme přesně tu správnou dávku, je to neuvěřitelně zajímavé a strhující! - Konec. Nebudu spoilovat, ale řekněme, že skvěle sedí k hlavním myšlenkám knihy a mě jako čtenářku perfektně uspokojil. - Milostnou linku. Tohle je jeden z nejlepších slow burnů, jaké jsem kdy četla. A ano, i když to primárně stojí na něčem jiném, fyzická přitažlivost mezi těmi dvěma je přímo hmatatelná a to, že ji autorka zvládne tak bravurně popsat bez papričkových scén... Klobouk dolů! Sečteno a podtrženo to byla úžasná emocionální jízda a už teď vím, že tahle kniha se zařadí mezi moje top tituly letoška.