Píseň mrtvých

Boží! Aztlánská kultura mě naprosto pohltila, nové postavy moc fajn, chemie úžasná... No, prostě si to přečtěte! :)

Anežka Kočová patří podle mě mezi nejvýraznější autorky současné české fantastiky. Její druhá kniha ze série Květinové války je opět úžasně propracovaná. Neskutečně se mi líbí zasazení Aztécké mytologie, tohle téma mě baví číst a jde vidět, že má autorka hodně znalostí a chová lásku k téhle mytologii. Anežka výborně pracuje s psychologií postav i s motivem smrti, který je tu nejen strašákem, ale i určitým způsobem přítomnou silou, s níž se musí vyrovnávat každý, kdo v tomto světě žije. Také dokáže na několika řádcích vykreslit scénu tak živě, že čtenář cítí chlad i tíhu dané situace. Svět je rozsáhlý, detailní, ale není zahlcený, mnohé zůstává nevysloveno, což dojem tajemství ještě posiluje. Příběh se rozjíždí pozvolna. Nejdříve jsem měla problém se pořádně začíst a také jsem si upřímně nepamatovala všechny detaily prvního dílu. Romantická linka se nám pomalu někam posouvá, za což jsem moc ráda. Sice je to opravdu hodně slow burn, ale nevadí mi to tolik. Ráda si počkám, kam se vztah hlavních hrdinů bude vyvíjet. Chápu, že Aztékové mají různá jména, ale jméno dlouhé přes půlku řádku bylo někdy muka číst. Někdy mi to při čtení bralo pozornost a v určitých situacích jsem vlastně ani nevěděla, kdo co dělá a o kom se třeba mluví apod. Konec knihy byl jako u předchozího dílů zakončen zvratem a těším se moc na pokračování. Kniha se mi líbila, ale první díl ve mě zanechal větší dojem. Já moc děkuji samotné autorce za zaslání knihy.