Trnitá kletba

Hned na začátku jsem se zamilovala do stylu vyprávění, který mi neuvěřitelně sedl a já prostě věděla, že tahle knížka bude skvělá. Opravdu moc se mi líbilo propojení lidí s květinami a jak na mě jejich vůně dýchala skrz stránky. Aztecká mytologie mi sice nic moc neříká, ale do příběhu krásně zapadá společně s aztéckým jazykem, který autorka v knížce využila (na konci knihy je slovníček, takže se neztratíte ve změti písmenek). Convallaria a Épin jsou takové dva protiklady - oba chovají lásku k rostlinám, ale Convallaria na svět pohlíží s úžasem a naivitou, zatímco Épin už vidí dál za to pozlátko a potýká se s předsudky, které o jeho lidech kolují. A postupně se i my s hlavní hrdinkou dozvíme, jak věci skutečně fungují, jak se lidé k sobě i přírodě chovají (velmi dobře zakomponovaná nám známá otázka ekologie) a že nejsme jediní, kdo se snaží odhalit dávná tajemství. Musím vypíchnout i autorčin smysl pro humor - já se několikrát fakt ze srdce zasmála. V knize se nachází krásná mapa a celkově se mi moc líbí grafické zpracování. Nečekala jsem, že mě knížka tak chytne. Vůbec jsem ji nemohla odložit a jako ten konec? Já teda tušila, že na závěr přijde nějaký cliffhanger, ale už takhle mám dost otázek. Tohle fantasy sice není plné soubojů, ale dostanete nádherně popsaný svět, kouzelnou atmosféru a spoustu napínavých momentů. A já se už moc těším na další díl.

Autorka je opravdu skvělá vypravěčka. Samotná zápletka mě překvapila, i když se ubírala zdánlivě předvídatelným směrem. Kniha není nijak uspokojivě ukončena, ale neodhalená tajemství jsou dostatečně zajímavá, abych měla chuť číst dál. Elinin dědeček? Haló? Plány našeho mladého Aztlána? Oceňuju, že to není spicy, žádná obří romantická gesta... jsou to obyčejní mladí lidé, kteří se snaží zorientovat ve složitém světě mocichtivých dospělých. Nemůžu si pomoct, ale z knihy je mi místy úzko. Zvláštně nezúčastněně, očima mladé obyčejné dívky (a o chlup staršího muže, i když je to v podstatě taky jen kluk, hehe), s dostatkem emocí popisuje sice svět Plantae, ale taky ten náš. Knihu doplňuje kreslená mapa a slovníček na konci. Mytologie mě baví, i když prokousat se jmény, která občas zní jako kdybych náhodně praštila do klávesnice, není zrovna oddechový aspekt knihy. Už mám rozečten druhý díl a jsem ráda, že si našel cestu na svět... i přes všecky příkoří.